Mahmúd Abbás si upevňuje pozici, zatímco Izrael buduje novou vládu

Jeho kandidaturu podpořili prezidenti Egypta Husní Mubarak a Sýrie Bašár Asad, stejně jako jordánský král Abdulláh i palestinští vůdci z uprchlických táborů v Libanonu a Sýrii. Za Abbáse se postavila také Saúdská Arábie a Kuvajt, kde se Abbás veřejně omluvil za palestinskou podporu Saddáma Husajna při irácké invazi do Kuvajtu v roce 1990, za kterou se tehdy Kuvajt Palestincům pomstil vyhoštěním 400.000 palestinských uprchlíků.

S novými jistotami a širší arabskou podporou si tak Abbás poprvé od Arafatovy smrti dovolil veřejně odsoudit palestinskou intifádu. V úterý v rozhovoru pro panarabský deník Aš-Šark al-Avsat prohlásil, že ozbrojený odpor proti Izraeli byl chybou, že intifáda poškodila palestinskou kauzu a že je třeba ji zastavit a bojovat proti okupaci nenásilnými prostředky. Nešel však tak daleko, aby odsoudil nedělní teroristický útok na izraelské vojáky u hraničního přechodu v pásmu Gazy v Rafáhu. Pět jich zabil a šest dalších zranil výbuch mohutné nálože ukryté v třičtvrtěkilometrovém tunelu vyhloubeném až k vojenskému stanovišti. K atentátu se přihlásilo ozbrojené křídlo organizace Fatah a teroristická skupina Hamas, která odmítá zmírnit postoj vůči Izraeli a uzavřít s ním příměří.

Přesto se u Hamasu objevují určité náznaky nejistoty. V obavách z izraelské odvety za explozi v Rafáhu Hamas zrušil páteční shromáždění na oslavu 17. výročí založení organizace, které se mělo konat na fotbalovém stadionu v Gaze. A i když vůdce Hamasu Chálid Mišál odmítá příměří, podle analytiků bude zřejmě muset názor časem přehodnotit podle postoje Sýrie. Ta už nějakou dobu usiluje o obnovu mírových jednání s Izraelem a mohla by v budoucnu splnit jeho podmínku a uzavřít úřady Hamasu a další palestinské teroristické organizace, Islámského džihádu, v Damašku. Ani tam však nejsou jejich představitelé v bezpečí - v úterý zde unikl pokusu o atentát aktivista Hamasu Mesba abú Hweila.

Mahmúd Abbás je přesvědčen, že třebaže Hamas hodlá lednové volby předsedy palestinské samosprávy bojkotovat, nakonec se zapojí do politického procesu a zúčastní se parlamentních voleb v květnu. A sám Mišál připustil, že by příměří bylo možné, pokud by je Palestinci schválili v referendu, na kterém by se dohodly všechny politické síly. Zatím se však Hamas snaží Palestincům dokázat, že odchod Izraele z pásma Gazy je výsledkem jeho ozbrojeného boje, a to i pokračujícími útoky.

I když je Abbásův odmítavý názor na intifádu dlouhodobě znám, v minulosti mu značně uškodil a skutečnost, že jej nyní nahlas zopakoval, svědčí podle izraelských komentátorů o tom, že si je jistý zvolením do čela palestinské samosprávy. Jeho naděje jsou opravdu velké - od kandidatury nakonec upustil i jeho největší rival, v Izraeli vězněný Marwán Barghutí, a za Abbáse se postavil i současný předseda nejvýznamnější palestinské organizace Fatah Farúk Kaddúmí. Fatah je tak v podpoře Abbáse zcela jednotný. Odstoupilo ještě několik dalších kandidátů a voleb se kromě Abbáse zúčastní jen šest Palestinců, z nichž ani jeden ho nemůže vážně ohrozit. Pokud bude 9. ledna skutečně zvolen, ve funkci premiéra zřejmě zůstane Ahmad Kurája. Tomu nasvědčuje i jeho avízovaný úmysl provést rozsáhlé změny v kabinetu a nahradit současné arafatovce, jako je například dosavadní stálice palestinského politického nebe Nabíl Šás, umírněnci, které Arafat neměl v oblibě, jako Muhammad Dahlan, Džibríl Radžúb nebo Nabíl Amr, který v červenci unikl jen o vlásek atentátu údajně zosnovanému Arafatem.

Na izraelské politické scéně zatím od neděle probíhá jednání o nové vládě národní jednoty s opoziční Stranou práce Šimona Perese, jejíž vedení v sobotu schválilo zahájení rozhovorů s pravicovým Likudem premiéra Ariela Šarona. Ten o účasti v kabinetu jedná ještě se dvěma ultraortodoxními stranami Šas a Jednotný judaismus Tóry. Zatímco s druhou jmenovanou probíhá jednání víceméně hladce, není dosud jasné, jak dopadne dohoda s Šasem a Stranou práce. Peresova opozice s Šasem odmítá ve vládě zasednout, pokud Šas nevyjádří souhlas se stažením z pásma Gazy. Ten však k tomu nejeví ochotu, a tak do vlády možná nakonec v tomto okamžiku nevstoupí. Koalice bez Šasu by se v parlamentu těšila mnohem menší podpoře, ale ještě stále by měla většinu. Strana práce zase s Likudem bojuje o co nejvýznamnější ministerské posty, ale také o sociálnější podobu návrhu rozpočtu na příští rok, pro jehož současnou formu nehodlá zvednout ruku. Šaron chce nový kabinet Knesetu představit do 20. prosince. Pokud dostane důvěru a poslanci schválí i státní rozpočet, možnost předčasných voleb se opět oddálí a premiér se ocitne o další krok blíž ke splnění svého hlavního cíle - evakuaci židovských osad z pásma Gazy.