Mahmúd Abbás v Praze

Jak známo, hnutí Hamas se už před dvěma lety pomocí ozbrojeného převratu ujalo nadvlády nad Gazou,. A to právě na úkor Abbásova Fatahu a oficiálních struktur Palestinské autonomie. Na tom nic nezměnila ani nedávná válka Izraele proti Hamasu. Ta naopak přiblížila okamžik, kdy mezinárodní blokáda Gazy skončí a dárci z celého světa budou posílat peníze na obnovu tohoto území. Dárcovská konference se bude konat už za týden v Káhiře.

Mahmúd Abbás ví, že musí dosáhnout toho, aby Hamás byl donucen uznat svrchovanou moc Palestinské autonomie, a to jak z mocenských, tak i ekonomických důvodů. Rekonstrukce Gazy bude totiž otázkou mnoha set milionů dolarů, a kdo bude mít definitivní slovo při jejich alokaci, bude mít zásadní vliv i v jiných záležitostech. Proto se Abbás snaží mezinárodní společenství mobilizovat proti pokusu Hamasu legitimizovat se jako jediný oprávněný vládce nad Gazou, a tedy i oprávněný vykonavatel rekonstrukčních prací.

Jedním z nástrojů Abbásova tlaku je snaha ukázat západu, že bude-li Hamas bez dalších podmínek uznán jako legitimní zástupce Gazanů, bude to znamenat naprostý regres v mírových jednáních. Zatímco totiž Abbásovo hnutí Fatah alespoň formálně uznává dohody z Osla a další izraelsko-palestinská ujednání, Hamas nic z toho nepovažuje za závazné. Abbásova pražská slova o tom, že je nebezpečné začínat od nuly, jsou tedy upozorněním Evropě, že klid a další jednání s Izraelem zajistí jen jeho hnutí.

Evropská unie zatím Hamas i nadále považuje za teroristické hnutí. Někteří západoevropští představitelé však čím dál častěji ukazují ochotu tuto politiku přehodnotit. Začátkem února prý v Sýrii dva francouzští senátoři navštívili exilového vůdce Hamasu Chálida Mišála. V Libanonu se zas s Usámou Hamdanem, dalším exilovým představitelem Hamásu setkali dva britští poslanci. Podle Hamdana prý za ním přijeli i poslanci ze Švédska a tří dalších západoevropských států. Hamás je tedy možná na cestě ke svému očištění v očích západní Evropy.

Vytvoření společné vlády obou palestinských hnutí neznemožňoval jen odlišný pohled na dosavadní jednání s Izraelci, ale také, a možná především, zásadní nepřátelství mezi Fatahem a Hamasem. Jejich jednání naposledy ztroskotala koncem loňského roku, krátce před izraelským útokem na Hamas v Gaze.

Nyní Hamas projevil ochotu s Fatahem jednat, pokud ten propustí několik stovek vězňů, kteří jsou drženi ve věznicích Palestinské autonomie na Západním břehu. Hamas si také stěžuje, že tito lidé byli mučeni. Z téhož však vidí Fatah své soupeře v Gaze. Během izraelských operací v Gaze provedla tajná služba v rukou Hamasu zátah na některé bojovníky Fatahu. Hamas vychází z představy, že agenti Fatahu pomáhali Izraeli při jeho lednové invazi, a mnoho jich popravila nebo zmrzačila.

Mezi oběma hnutími je tedy mnoho zlé krve, ale zároveň je to velký zájem na dohodě, která by odblokovala další akce, včetně zmíněné lukrativní rekonstrukce Gazy, o níž se v Káhiře brzy rozhodně. Do Káhiry však už v úterý zamíří představitelé Fatahu i Hamasu, aby dále jednali o podmínkách příměří. Obamova vláda dala jasně najevo, že na rozdíl od Bushe nebude spojení Fatahu s Hamasem bránit. Vyčkávací a tedy ne předem odmítavý postoj vůči jednání Fatahu s Hamasem zaujali i Izraelci.

Stejné otázce vytvoření vlády velké koalice a vytyčování možným liniím dalšího postupu paradoxně čelí i izraelští politici. Jak známo, z posledních voleb vzešli dva vítězové. Tedy těsná vítězka voleb, Kadima Cipi Livniové, a o jen křeslo za ní Likud Benjamina Netanjahu. Prezident Šimon Peres nakonec pověřil sestavením vlády Netanjaha, protože ten má větší šance nějakou koalici vytvořit. Zásadní otázkou je, bude-li to vláda pravicově nacionalistická, a nebo vláda široké koalice. Západ i Palestinci by raději viděli vládu, v níž by zasedli i představitelé středové Kadimy a levicové strany práce. Zdá se, že i Netanjahu dává přednost široké koalici, aby se vyhnul konfliktu s novou vládou ve Washingtonu, která chce další pokračování mírového procesu, což je jiný název pro další izraelské územní ústupky. Netanjahu také ví, že bude muset udělat zásadní rozhodnutí v otázkách, jako je hypotetický útok na íránská jaderná zařízení.

Netanjahu zatím jedná se stranami v obou částech politického spektra. Sešel se například se zástupci pravicové Národní unie. Ti požadují jako podmínku svého vstupu do vlády, že ve vládním programu Netanjahu nezmíní vznik palestinského státu. Ze strany Netanjaha mohou informace o jeho jednání s pravicovými stranami být součástí psychologického nátlaku na strany nalevo od něj. Tedy levicové strany práce, a ještě více Kadimy Cipi Livniové, která trvá na tom, že jedinou cestou vpřed je jednání o zřízení palestinského státu, a má zájem tuto cestu prorazit.

Předsedkyně Kadimy Livniová se v neděli setkala s Netanjahuem, ale po dlouhém jednání se na ničem nedohodli, s výjimkou toho, že se ještě setkají. Na další postup mají rozdílný názor i lidé uvnitř samotné Kadimy. Zatímco jedni tvrdí, že mohou mít větší vliv z opozičních lavic a neměli by se kompromitovat účastí na vládě, s jejímž programem nesouhlasí, jiní tvrdí, že je povinností jejich strany do vlády vstoupit. Už jen kvůli dlouhodobým otázkám, jako je změna současného volebního systému, který vytvořil tuto zablokovanou situaci.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .