Mamahotel

Sociologové tomuto fenomenu říkají mamahotel a je typický pro nový životní styl nastupující generace do manažerských funkcí, která ač je již sama výdělečně činná, soběstačná a dříve se snažila za každou cenu co nejrychleji osamostatnit, dnes využívá pohodlný servis maminky.

Odborníci tento posun vysvětlují několika důvody: Zaprvé byty se již mladým manželům nepřidělují, ale každý si ho musí koupit. Znamená to, že výdělek mladého muže musí být tak vysoký, aby umožňoval splácení hypotéky a ještě stačil na financování běžného života dotyčné osoby či rodiny. Takové příjmové hladiny, při zachování stále se zvyšujících nároků, nedosáhnou i vzdělaní lidé tak rychle.

Zadruhé je to způsobeno stále se zvyšující životní úrovní rodin, které si mohou dovolit děti déle financovat a přitom vědí, že vyšší vzdělání a studium v zahraničí jejich potomkům podstatně zvýší v budoucnu životní úroveň. Je to tedy symptom přesvědčení, že vzdělání se už i u nás vyplácí.

Zatřetí s vyšší životní úrovní vždy vzrůstá i egoismus ve společnosti: mladí si chtějí víc užívat, než vstoupí do závazného vztahu. Je to zapříčiněno i postupnou proměnou výkonnostní společnosti v zážitkovou společnost, což je změna, která se týká celé naší civilizace.

Těmito posuny se přibližujeme běžným západoevropským standardům, kde rovněž neustále vzrůstá počet singlů, tedy lidí, kteří se nežení a nevdávají a kde se hranice pro zakládání rodiny stále posouvá výš nad třicet let. Třeba v sousedním Německu jsou již města, kdy počet singlů představuje celou polovinu obyvatelstva. Jenže, a v tom je ten problém, jak na to upozorňují tamnější sociologové, tato proměna v chování mladých lidí má i svá závažná negativa, která bychom si měli rovněž zavčas uvědomit.

Jakmile třetina mladých a většinou nejvzdělanějších lidí zůstává dlouho u rodičů, žije v nezávazných a krátkodobých vztazích bez hlubší odpovědnosti za druhého, ztrácí schopnost přijímat riziko jako součást závazně žitého života, bojí se jakékoliv zodpovědnosti, přestává mít schopnost se rozhodovat a všechna tato negativa přenáší do podniků či státní správy, kde pracuje. Chová se tam úplně stejně jako v mamahotelu. Vyžaduje komfortní servis s minimálním osobním vkladem. Chce, aby dobrý výsledek byl předem zaručen, a to pak ohrožuje rychlý vývoj společnosti a oslabuje dynamický diskurz ve veřejném prostoru, který je základním motorem všech změn.

Výsledky takového chování jsou pak absurdní, jak o tom nedávno psaly německé noviny, kdy na výstavě mladých umělců tuším ve Frankfurtu nad Mohanem vystavovali i tři padesátnícíci. Je to najednou stejně komické, jak když na začátku minulého století, tedy v roce 1903, při oslavách padesátin Jaroslava Vrchlického o něm psali jako o starém kmetovi.

Naši společnost tento stav může ohrožovat dvojnásob, protože výkonnost v České republice je stále nedostatečná a naopak by potřebovala rozhodovací kapacitu na manažerských postech zvýšit.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .