Mamutí kel, sošky bohů nebo zbraně z 1. světové války. Poklady nalezené v Seině jsou k vidění v Paříži

13 fotografií

Seina dnes poklidně protéká Paříží jasně ohraničená říční navigací a kamennými nábřežími. Vždycky to tak ale nebylo. Kdysi to bývala nezkrotná řeka a měla i podstatně širší koryto.

Seina kdysi připomínala jinou slavnou francouzskou řeku - Loiru|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„Seina kdysi připomínala Loiru, která je jediným neregulovaným francouzským veletokem. Byla to tedy široká, nepříliš hluboká a proměnlivá řeka – když bylo teplo, objevila se v ní spousta ostrůvků, po kterých se dalo chodit; když bylo chladněji, hladina stoupla,“ popisuje Sylvie Robinová, kurátorka výstavy v archeologické kryptě před pařížskou katedrálou Notre-Dame.

Jedním z největších pokladů expozice je mamutí kel, který se podařilo vykopat začátkem 90. let. „Nenašli ho přímo v Seině, ale na jejích bývalých březích. Místní klima bývalo chladnější a větrné. Rostly tu malé keře a žila tu spoustu savců – bizoni i koně,“ doplňuje.

Pragmatici z Říma

V roce 50 př. n. l. Římané porazili Galy, získali kontrolu nad Lutécií – dnešní Paříži – a začali město i řeku měnit k obrazu svému.

Mamutí kel byl nalezen v bývalém břehu řeky Seiny|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„Římané byli pragmatici a obchodníci. Chtěli postavit dlouhou cestu, která by propojila Řím a Lyon s oblastmi na severu. V Paříži bylo potřeba překročit řeku, takže tady postavili kůly a podepřeli břeh,“ vysvětluje Sylvie.

Z galského a římského období se v Seině uchovaly postavičky bohů Appollona a Merkura nebo různě veliké džbány.

„Tohle nádobí je výjimečné, protože je neporušené, vůbec přitom nebylo restaurované. Říkáme si, jak mohlo tohle všechno vydržet v takovém stavu,“ podivuje se kurátorka. „Jednou z hypotéz je, že tyto předměty byly na lodi, která po Seině přijížděla do Lutécie. Část nákladu se potom zřejmě potopila, skončila v měkkém podloží a postupně se na ní usazovaly další sedimenty.“

Seina poklidně protéká kolem katedrály Notre-Dame|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Nepraktický středověk

Seina a její okolí zažily další výraznější změnu ve středověku. Tehdy se začala budovat pařížská nábřeží, která řeku zadržela a zúžila její koryto. V této době se taky stavěly dřevěné mosty s domy.

„Mohli jste procházet z levého na pravý břeh a ani jste si toho nemuseli všimnout, protože na obou stranách mostu byly domy a obchody. Stavěly se přímo na mostech, což ohrožovalo jejich stabilitu. Povodně mohly strhnout mosty i s domy. Navíc když Seina zamrzla, tak při oblevě vznikly velké kry, které všechno rozbíjely,“ popisuje kurátorka výstavy.

Vize moderní metropole

Velkou část vystavovaných věcí, nádobí i postavičky, se podařilo ze Seiny vylovit v 19. století. Tehdy se totiž Paříž i řeka výrazně měnily pod vedením architekta Haussmanna.

„Napoleon třetí chtěl napodobit Londýn a vytvořit v Paříži velké bulváry a nábřeží. Tomu vlastně vděčíme za nálezy těchto předmětů,“ dodává Sylvie.

Na dně Seiny zůstala dlouhé roky ležet i kamenná ozdoba nejstaršího pařížského mostu Pont Neuf neboli Nového mostu.

Čtěte také

Paříží zároveň suchou nohou a po vodě, i to je možné. Průvodce si s vámi zazpívá i zatancuje

„Tenhle maskaron objevili v roce 2014 potápěči. Na mostě se v několika etapách restaurovaly sochy a pro sochaře bylo zřejmě jednodušší ty staré shodit do vody, než je tahat na břeh. Je tedy možné, že tato ozdoba je původní,“ odhaduje průvodkyně.

Kamennou ozdobu nejstaršího pařížského mostu objevili v Seině při výcviku potápěči policejní říční brigády, která v Paříži pracuje už přes 100 let – vznikla při Světové výstavě v roce 1900. Letos brigádu čeká další velká výzva na Seině, a to v podobě zahajovacího ceremoniálu olympijských her.