Matthias Platzeck
Matthias Platzeck, tak se jmenuje nový předseda německé sociální demokracie SPD, kterému je jednapadesát let a jež pochází, jako stejně stará šéfová další největší politické německé strany CDU Angela Merkelová, z bývalé Německé demokratické republiky.
Ve vnitrostranickkých volbách tento mladý politik neuvěřitelně uspěl. Získal 99, 4 procent hlasů, což je druhý nejlepší výsledek v poválečné historii SPD. O dvě desetiny procenta víc získal jen Kurt Schumacher v roce 1946. Jenže, a to si připomeňme, pár dní před tímto fantastickým výsledkem situace byla mnohem dramatičtější: dosavadní šéf SPD Franz Müntefering ohlásil, že z funkce odchází a hrozilo zhroucení jednání o velké koalici. V ten moment to byl právě Platzeck a několik dalších, kteří jasným, ale klidným hlasem prohlásili, že něco takového by bylo neodpovědné vůči Německu.
A navíc - a to je důležité - často v jeho vystoupeních zaznívalo slovo harmonie a přesvědčení, že politik se má každý den chovat tak, aby dal jasně najevo, že nevstoupil na veřejnou scénu kvůli sobě, ale kvůli tomu, aby sloužil jiným a chce, aby jeho strana tuto schopnost žít spolu, jak říká, předváděla.
Další slovo, které z jeho úst často zaznívá a můžeme ho číst i v rozhovoru, který poskytl minulý týden zpravodajskému časopisu Der Spiegel, je solidarita. O ní hovoří jako o jedné z nejdůležitějších sociálnědemokratických hodnot, která bude v dalších letech nabývat na významu. Základní hodnoty SPD zůstávají pro politika Platzecka stále platné. Úkolem velké koalice podle něj bude najít nové odpovědi na staré otázky, na které už neexistují jednoduché stranické odpovědi, jaké ještě stále nabízí nová levice bývalého komunisty Gysiho a bývalého sociálního demokrata Lafontaina.
Mezi tyto otázky patří především zdravotnictví a důchodové zabezpečení, protože v Německu ubývá dětí a naopak přibývá počet těch, kteří jsou v důchodu. Tyto problémy mohou vyřešit jen obě velké strany společně a navázat tak na starou tradici, která se Německu vždy vyplatila, že v odpovědích na nejzávažnější otázky se tyto dvě strany vždy shodly. Je to náhoda, že na špičce obou velkých politickkkých stran se ocitli lidé z bývalé NDR, zeptal se Platzecka Der Spiegel a on odpověděl: Na jedné straně je náhoda, že se tak stalo prakticky ve stejné době. Na druhé straně jsme oba zažili konec jednoho systému, viděli jsme jak z jednoho dne na druhý se všechno úplně změnilo. Všechno co platilo jednoho dne, druhý den už bylo jinak. Člověk s touto zkušeností má ostřejší pohled na šance i rizika...Tato zkušenost nás vede ke střízlivějším úvahám a jasnějším analýzám.
Zdá se, že by na těchto slovech mohlo něco být, když člověk čte, že příklad si chce brát Platzeck z Finska, které se v devadesátých letech zaměřilo hlavně na zvýšení populace a zlepšení její kvality. Tehdejší předseda finské vlády Lipponen se svým programem dosáhl velkých úspěchů, ale - připomeňme - trvalo mu to deset až patnáct let. Matthias Platzeck zdůrazňuje - a tím se od ostatních také liší - že i Německo musí začít myslet v tomto horizontu a ne jenom ve čtyřleté volební periodě.
Už z citovaných nejčastějších slov nového šéfa SPD a změny vnímání politického horizontu je zřejmé, že s duem Merkelová a Platzeck se do vrcholných pozic v německé politice dostala generace mladých pragmatiků. Jak ale promění politiku, to zůstává pro většinu lidí uvnitř jejich stran i vně ještě záhada.
