Maurice Chevalier

Maurice Chevalier (12.9.1888 - 1.1.1972) se narodil jen o rok dřív než v hlavním městě Francie postavili známou Eiffelovu věž, symbolem Paříže jsou ale dodnes oba dva. Velká železná konstrukce nad Seinou i vzpomínky na elegantního herce, tanečníka a šansoniera, který divadlu a zábavnému umění věnoval celý svůj život... Se svými příznivci se v Paříži rozloučil posledním velkým vystoupením na oslavách osmdesátky! Když vystupoval ještě jako mladík poprvé v pařížském Casinu, vzal si na scénu elegantní smoking, hůlku a na hlavě měl slamák fešácky naražený do čela. A to byla šťastná chvíle, byl to okamžik, kdy se narodila legenda - tenhle kostým měl být do budoucna firemní značkou Maurice Chevaliera. Jako šarmantní gentelman s neodmyslitelným girarďákem zůstává v paměti několika generací diváků.

Možná nejpopulárnější Chevalierův šanson - Valentina. Maurice Chevalier ale nepatřil jenom jevišti hudebního divadla a music-hallu, před kamerou vystupoval např. ještě v němém filmu, aby se pak proslavil především ve třicátých letech v americkém Hollywoodu a svůj úspěch zopakoval ještě o dvacet let později, když získal jednoho z 9 Oscarů, americkou Akademií umění určených pro filmový muzikál Gigi (autorů A.J. Lernera a F. Loeweho - mj. My Fair Lady). Bylo mu dvanáct let, když na jedné z pařížských ulic zpíval na začátku století poprvé, a ještě na konci šedesátých let Maurice Chevalier jako jedna z největších hvězd bavil publikum na světové výstavě v r. 1967v kanadském Montrealu. Snažil jsem se mu svou francouzštinou říci, že je mou láskou. On se jen usmál. " Starou láskou, co?" Inu ano, každá velká láska je stará, protože cesta k velikosti i u lásky je daleká a vede časem. A nadejít si nelze. (M. Horníček: Javorové listy). Pro Američany byl Chevalier mezinárodní Maurice (Maurice national), pro Evropany - Pařížan, který bavil svět, doma byl Chevalier po zásluze vyznamenán řádem Rytíře čestné legie. Po válce, když byl Chaevalier považován za stárnoucí (!) hvězdu, získal si Paříž a celou Francii svým one-man-show. V Americe na Brodwayi kritika nevěřila, že by ještě mohl někoho oslovit ( jeho doba už je dávno pryč...), ale stačil jediný večer, aby se kulturní stránky namísto uctivých referátů zaplnily nečekanými superlativy...

Na konci života si Maurice Chevalier do svého deníku poznamenal: Jestli se mi opravdu v životě něco povedlo, pak to, že jsem spojil eleganci a smích, šarm a grotesknost, zpívanou komedii a taneční klaunství. A nebo jak píše dr. Lubomír Dorůžka: Maurice Chevalier ztělesňuje onen styl šansonu, pro nějž nejsou důležité závažnost a hloubka myšlenek, ale životní energie, která se může projevit i v těch nejprostších a třeba i nejmělčích vodách. Není dobré tento druh populární hudby podceňovat.