Merkelová na horké půdě přesídlenců
Pět týdnů před parlamentními volbami se Angela Merkelová vydala na choulostivý politický terén. Po prvé za dobu své funkce německé spolkové kancléřky se stala v sobotu slavnostním řečníkem na tzv. "Dni domoviny", který každoročně pořádá Svaz vyhnanců BdV. Pouze Gerhard Schröder byl jednou jako kancléř přítomen tomuto shromáždění, reprezentujícího 14 milionů německých vyhnanců, kteří byli donuceni opustit především území, která připadla po II. světové válce Polsku a Československo.
Po prvé byl "Den domoviny" slaven na stuttgartském zámku v srpnu 1950, kde byla vyhlášena Charta německých vyhnanců.
Merkelová se vydala na tuto horkou půdu, protože i když původních vyhnanců žije již jen několik desetitisíců, jejich potomci jsou nepřehlédnutelným arzenálem voličských hlasů. Učinila tak přesto, že BdV je stálým zdrojem debat, které komplikují politiku spolkové kancléřky vůči sousedům, především Polsku a Česku. Výbušné víkendové setkání bylo poznamenáno neutuchující diskusí o Nadaci proti vyhánění a o jejím berlínském centru, zejména pak o účasti předsedkyně Svazu Eriky Steinbachové v jejím vedení. Merkelová byla obviňována, že k tomu nezaujímá stanovisko ve světle protestů německých sociálních demokratů a Polska proti členství Steinbachové ve vedení nadace. Ta sice stáhla svoji kandidaturu, ale dodnes je místo určené pro BdV neobsazeno.
Ve svém projevu se Merkelová na "Dni domoviny" tomuto problému vyhnula, i když vedení Svazu vyhnanců dalo jasně najevo, že "místo pro svou předsedkyni nechává stále volné". Pouze poznamenala, že nelze přehlédnout, jak úspěšně se vedou jednání o zřízení vyhnaneckého centra. Jinak však vyzdvihla utrpení vyhnanců, na jejichž integraci do německé společnosti hrál důležitou úlohu právě jejich Svaz. Zdůraznila, že Němci odsunutí z oblasti střední a východní Evropy přispěli k hospodářskému zázraku Spolkové republiky. Upozornila však na historický kontext, v němž se vysídlování uskutečnilo "Nikdy nezapomeneme, že bylo "důsledkem národně-socialistické politiky".Ocenila, že vysídlenci odmítli jít cestou pomsty a násilí a podíleli se tak na formování podoby dnešní Evropy Označila je za velvyslance, kteří nabídli ruku k porozumění v Evropě. Vyzdvihla přitom i osobní zásluhy Eriky Steinbachové, což přijalo zcela zaplněné berlínské kongresové centrum se zadostiučiněním. Tisíc účastníků, kteří přišli do hlavního německého města na "Den domoviny", odměnilo kancléřku ovacemi.
Samotná Steinbachová, která je poslankyní CDU, ale ve svém projevu skrblila chválou na svou stranickou šéfku. A to přesto, že se Merkelová již před svým volebním vítězstvím v roce 2005 postavila za vysídlence a dala jasně najevo, že jsou pevnou součástí německých dějin. Ve svém projevu se nenechala nikterak iritovat jejím nejasným stanoviskem ke své kandidatuře a prohlásila, že nejde o její osobu, ale o "právo na spravedlnost" pro vyhnance. Za mohutného potlesku pak žádala, aby měl Svaz právo určit si své zastoupení v nadaci. "To si nenecháme nikým vzít, ani u nás ani v zahraničí", prohlásila Steinbachová.
V rámci "Dne domoviny" byl bývalý sociálně demokratický spolkový ministr vnitra Otto Schily vyznamenán čestnou plaketou BdV. V laudatiu bylo vyzdvihnuto, že během své ministerské funkce byl "pro vyhnance a přesídlence nezapomenutelným partnerem". Vyznamenání dostal především proto, že ve svém projevu na zasedání svazu při příležitosti půlstoleté existence Spolkové republiky prolomil "intelektuální zeď mezi politickou levicí a německými vyhnanci". Steinbachová jeho činnost zhodnotila slovy, "že výrazným citem pro právo a spravedlnost učinil mnoho pro uvolnění politických protikladů a mínění".
Pokud jde o výstavbu dokumentačního berlínského Centra odsunutých "Útěk, vyhnání, usmíření", začátkem měsíce dostalo již konkrétní tvář. Třináctičlenná rada nadace jmenovala profesora Institutu soudobých dějin v Mnichově Manfreda Kittela za jeho ředitele. Je označován za znalce problematiky a pro jeho jmenování byl vzat v úvahu jeho smysl pro německo-české a německo-polské vztahy. Jeho jméno není u nás neznámé. Byl i spoluautorem knihy vydané Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky "Německé menšiny v právních normách 1938 - 1948." Z Polska, ale také od nás zaznívají však obavy, aby Centrum nestavělo Němce jednostranně jako válečné oběti. Ani pohled minulé české vlády na jeho zřízení nebyl jednoznačný. Zatím co premiér vyjádřil k němu výhrady, ministr zahraničí konstatoval, že jde o vnitřní německou záležitost.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
