Mezi Ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou je opět napětí
Poslední kontroverze mezi ministerstvem zdravotnictví a Českou lékařskou komorou jen dokládá, proč už léta není možné ve zdravotnictví úspěšně zahájit nějakou reformu. Dluhy proto stále vznikají a nakonec je vždy musí někdo vyrovnat, ve většině případů samozřejmě stát. Není to ani tak vinou neschopných ministrů, i když i o ní by se dalo mluvit. Je to ale především proto, že zdravotní rozpočet z veřejných zdrojů je vysoký a na tyto veřejné zdroje je napojeno množství zájmových skupin.
Tou nejvlivnější jsou zajisté výrobci a distributoři léků. Právě na ně plyne největší část prostředků z rozpočtu pojišťoven a právě o nich je nejčastější slyšet, když se začne hovořit o úsporách. Ruku v ruce s nimi jsou slyšitelní i lékárníci, jen oni prý mohou léky prodávat, dokonce se objevily názory, že by zákonem mělo býti zakázáno, aby lékárnu provozoval kdokoli jiný než lékárník. Podobně by se asi mohli ozvat třeba pekaři nebo řezníci, s chlebem nebo masem by mohli obchodovat jen oni. Jak prosté.
Oč vlastně jde v poslední kontroverzi? Ministerstvo zdravotnictví chce, aby lékaři předepisovali pacientům levnější léky a podali jim k tomu potřebné vysvětlení. Komora namítá, že to není možné, lékaři nemohou přesně vědět, za kolik která lékárna lék prodává. Ministryně Součková na to zase namítá, že to takový problém není. Lékař zjistí informace o doplatku v tzv. číselníku. Navíc by měl komunikovat s lékárnami v okolí a od nich informace zjistil. Komora zase na to, že se zvýší administrativa a práce pro lékaře. Lepší by bylo, kdyby pacientům mohl lék prodat přímo lékař. To se samozřejmě nelíbí lékárníkům, o jejich služby by byl menší zájem. Prezident České lékárnické komory tvrdí, že odpradávna je dána kompetence mezi lékařem a lékárníkem. Lékaři léky vydávají jen v těžce dostupných oblastech.
Je to dokonale zamotané a zdá se, že cesta ven zkrátka nevede. Komora dokonce hrozí ústavní stížností, pokud budou lékaři nuceni respektovat vyhlášku. Pacienta či potencionálního pacienta z toho musí jímat hrůza. Sám dobře ví, že úsporná opatření ve zdravotnictví jsou nutná. Jeho rozpočet nemůže věčně dělat deficity, které bude doplácet státní rozpočet. Hospodaření by mělo být vyrovnané.
Také dobře ví, že s léky se zjevně plýtvá, hovoří se dokonce o tom, že kdyby se spočetly všechny léky, které jsou z rozpočtu zdravotních pojišťoven hrazeny, a porovnaly by se s počtem obyvatelstva, vyšlo by, že není možné všechny tyto léky zkonzumovat. Z vlastní zkušenosti mnoho pacientů ví, že mnohý lékař předepisuje léky pro jistotu a sám pacient si je pro jistotu bere. Téměř v každé domácnosti je potom šuplík, plný léků, z nichž využije se jen zlomek a zbytek putuje do odpadu.
Pokud se toto ví, pak všichni zainteresovaní musejí uznat, že se s takovým hospodařením musí něco udělat. Ví to ministerstvo zdravotnictví, lékařská komora a dokonce i lékárníci, kteří samozřejmě nejvíce mají zájem, aby se léků spotřebovalo co nejvíce. Ale, pokud by se mělo něco dělat, tak co. Ministerstvo zdravotnictví přišlo s aktuální plánem, jak lékaři budou s léky šetřit. Budou pacienta informovat a kopie receptů budou zakládat do jeho dokumentace. Jestliže komora namítá, že to je neuskutečnitelné, je to trochu divné. Je opravdu největší problém, že lékař by musel zjišťovat ceny léků, že recepty s kopií jsou drahé a že by se zvětšovala zdravotní dokumentace? To jsou opravdu neřešitelné problémy?
Pokud ano, pak je nasnadě, že ministerstvo zdravotnictví a lékaři, reprezentovaní komorou, řádně nespolupracují. Komora by přece měla navrhnout, jak to udělat, aby se šetřit začalo a přitom se, jak se říkávalo, neničili naše lesy plýtváním papírem. Pokud by všechny zainteresované strany měly stejný zájem, řešení by se určitě našlo. Ministerstvo by v tom mělo sehrát roli spíše koordinátora. Jenže, komunikace se zdravotní veřejností a veřejností jako celkem patřilo vždy ke slabinám ministerstva zdravotnictví a současná ministryně bohužel není výjimkou.
A nejhorší je samozřejmě i pochybnost, že všem stranám, zúčastněným v procesech ve zdravotnictví zřejmě nejde o totéž. Lépe řečeno, všichni uznávají nutnost úsporných opatření, ovšem až do chvíle, kdy se mají dotknout někoho konkrétního. Pak nastane zemětřesení.
Jaké tedy poučení plyne z nejnovější kontroverze? Pouze to, že deficity ve zdravotnictví bodu vznikat i nadále.
