Michail Gorbačov, první a poslední
Když se řekne Gorbačov, naskočí pamětníkům slova glasnosť a perestrojka. Tahle „perestrojková“ éra Michaila Gorbačova trvala od jara 1986 do března 1990. Letům 1980 až 1985 říkají ruští historikové „pětiletka pyšných pohřbů“.
Čtěte také
Tehdy zemřeli nejen sovětský premiér Kosygin, vrchní komunistický ideolog Suslov nebo ministr obrany a hlavní kremelský „jestřáb“ Ustinov – ale od listopadu 1982 do března 1985 i tři nejvyšší představitelé sovětské komunistické strany: Leonid Brežněv, Jurij Andropov a Konstantin Černěnko.
Pohřeb každého z nich začínal truchlivým projevem nově zvoleného generálního tajemníka. Když v březnu 1985 pohřbívali na Rudém náměstí Černěnka, mohli všichni spatřit nového „generálního“, v podstatě mladíka: Michaila Gorbačova.
Dál už to nešlo
Nástup Gorbačova bývá vnímán jako „převrat“ v Kremlu. Nebylo tomu tak. Gorbačov byl v polovině 80. let v sovětské politice hodně vysoko, po smrti Andropova to byl on, kdo místo věčně nemocného Černěnka řídil klíčová jednání.
Čtěte také
Do funkce sice nepřicházel v březnu 1985 s jasnou představou, co a jak udělat; bylo mu nicméně jasné, že „takhle už to dál nejde“; vadil mu zejména systém skrz naskrz prolezlý korupcí. Akcelerátorem se stala v dubnu 1986 havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Tradiční řešení problémů, tedy naprosté mlčení, nefungovalo. Zrodila se „glasnosť“, veřejná informovanost. V Sovětském svazu se začalo mluvit otevřeně o současnosti, minulosti – a i o budoucnosti.
Pád komunismu byl od toho okamžiku nezadržitelný. Z ekonomických plánů přestavby se nepovedlo nic a asi právem přejmenovali sovětští lidé perestrojku na katastrojku. Už v létě 1989 se pod Gorbačovem třásla židle. K hospodářským problémům se přidaly nacionalistické projevy v jednotlivých svazových republikách a pád komunistického impéria ve střední a východní Evropě. Gorbačov viděl jedinou šanci na posílení své pozice ve zřízení prezidentského úřadu s rozsáhlými pravomocemi. To se mu podařilo v březnu 1990, byl tak prvním – a i posledním sovětským prezidentem. Po dvaadvaceti měsících jeho úřadování Sovětský svaz zanikl.
Když se Gorbačov přepočítal
Jaký byl Gorbačov coby vrcholný politik? Podle svědectví spolupracovníků byl člověkem spíš „bez programu“, do značné míry reagoval na události, které se valily, nerad sám přijímal vážná rozhodnutí.
Čtěte také
Roli mohla sehrát skutečnost, že množství a šíře problémů, které se pokoušel řešit, byly nepředstavitelné – zejména ve chvíli, kdy Gorbačovovo vedení komunistické strany rozhodlo o zrušení tří pilířů každé totality: cenzury, centrálního držení moci a represe. Gorbačov se nedlouho po nástupu do Kremlu stal oblíbencem západu a nadějí východu. Lidé na západě chtěli slyšet, že válka nebude a že je možné odzbrojit – a lidé v moskevských satelitech ve Střední a Východní Evropě zase toužili po tržním hospodářství, svobodné výměně informací a volném cestování.
Rok 1989, kdy se tohle všechno začalo naplňovat, nebyl ale Gorbačovovou zásluhou. Nic takového neměl v plánu. Pouze takový běh věcí umožnil a nechtěně urychlil. Když zjistil, že se mu řízení bývalého impéria vymklo z rukou, nechal komunismus v Evropě padnout proto, aby ho zachránil alespoň v Sovětském svazu.
Jak se hroutilo imérium
Od prosince 1991 byl Gorbačov v Rusku soukromou osobou, nepříliš populární. Tento nositel Nobelovy ceny za mír v roce 1990, který sám sebe považoval za významného evropského (nikoli světového) politika, se nakonec přes všechen mezinárodní respekt stal tragickou postavou dějin: upevnit socialismus se mu nepovedlo, hospodářský zázrak se nekonal a zabránit rozpadu Sovětského svazu nedokázal.
Čtěte také
Také jeho slavná vize společného evropského domu, namířená ve skutečnosti proti spojenectví západní Evropy se Spojenými státy a především zamýšlená jako vražení klínu mezi USA a Spolkovou republiku Německo, se – z našeho pohledu naštěstí – neprosadila. A nakonec: pohledem prostých Rusů právě Gorbačov zavinil rozpad sovětského impéria ve střední a východní Evropě.
Právě Gorbačov vzal prostým Rusům pocit, že jsou velmocí. Historik Jan Adamec, který se už řadu specializuje na moderní dějiny Střední a Východní Evropy, k tomu dodává: „Stačí citovat klasika – Rus může mít hlad, ale potřebuje pocit, že se ho ostatní bojí.“ Jak takové „navracení“ pocitu velmoci a šíření strachu vypadá dnes, to můžeme vidět na Ukrajině.
Michaila Gorbačova připomeneme v pořadu Archiv Plus prostřednictvím unikátních nahrávek z archivu Českého rozhlasu a Rádia Svobodná Evropa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
