Miloš Forman, Jan Novák: Co já vím? Upřímný pohled na život a uměleckou dráhu světového filmového režiséra

25. únor 2022

„Já to psát nebudu, ty to napiš, bude to vlastně můj život, jak ho prožil Jan Novák,“ řekl Miloš Forman Janu Novákovi. Výsledkem spolupráce je kniha Co já vím. Kniha o úspěšném, českém a světovém režisérovi, scenáristovi a herci Miloši Formanovi z pera úspěšného česko-amerického spisovatele, překladatele a dokumentaristy. Pro vltavské Osudy z ní čte Jan Vlasák. O filmařině, o lidech, vítězstvích i prohrách poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Čte: Jan Vlasák
Připravila: Jana Soprová
Režie: Markéta Jahodová
Natočeno: v roce 1994

Miloš Forman otvírá čtenářům pohled na svůj život a uměleckou dráhu upřímně a věcně, podobně jako je zvyklý vyprávět i ve svých filmech. Jeho dětství poznamenala válka. Narodil se 18. února 1932 v Čáslavi v rodině učitele jako nejmladší ze tří bratrů. O rodiče ovšem brzy přišel – otce zatklo gestapo za členství v odbojové skupině a matku nedlouho poté za šíření protiříšských letáků. Oba později zemřeli v koncentračním táboře. V autobiografii k tomu Forman poznamenává: „Mí rodiče byli vlastenci a více méně právě kvůli tomu zemřeli. Něco z toho kmenového pocitu prosáklo i do mě, a když jsem se najednou ocitl daleko od své země, kultury – a také od rodiny, která uvízla v Praze, pořád mě to táhlo zpátky.“

Část války prožil u příbuzných, po ní nastoupil do internátní školy pro válečné sirotky v Poděbradech, kde jeho spolužáky a pozdějšími příteli byli Václav Havel, bratři Mašínové nebo Ivan Passer. Posléze vystudoval scenáristiku na pražské FAMU a už během studií působil jako pomocný režisér a asistent Alfréda Radoka. Do roku 1968 natočil v Československu společně s kameramanem Miroslavem Ondříčkem několik úspěšných snímků.

Pozornost vzbudil už Konkurz z roku 1963. Tehdy s přáteli Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem uspořádali v divadle Semafor „falešný konkurz“ pro mladé zpěvačky. Dokument zachytil různé okamžiky, včetně trémy či trapnosti, byl to de facto černo-humorný pohled na společnost, charakteristický i pro další snímky. Mezi ně patřil Černý Petr, který k překvapení svého tvůrce získal hlavní cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu, Lásky jedné plavovlásky a samozřejmě Hoří, má panenko z roku 1967, oba nominované na Oscara. V tomtéž roce dostal Miloš Forman povolení vycestovat do USA, aby zde točil svůj první americký film Taking Off. Jen o rok později ale dochází k sovětské okupaci a režisér se rozhoduje, co dál. V té době měl ještě americké vízum, na rozdíl od své manželky Věry Křesadlové, která se nakonec rozhodla zůstat i s dětmi, dvojčaty Petrem a Matějem v Československu. Režisér tedy zakotví v New Yorku a Československo občas navštěvuje, naposledy ještě v roce 1970.

V životě jsem vždycky dělal všecko pro to, abych vyhrál.
Miloš Forman

Film Taking Off z roku 1971 ale propadl. Na festivalu v Cannes sice získal Velkou cenu poroty, ovšem v kinech si na sebe nevydělal. Ale Miloš Forman se vzdát nehodlal. „Moje filmařské instinkty byly příliš české? V každém případě jsem musel změnit styl práce,“ zhodnotil to později. Změna pohledu a způsobu práce se vyplatila. Hned další film Přelet nad kukaččím hnízdem (1975) s Jackem Nicholsonem v hlavní roli posbíral pět Oscarů. Následovaly Vlasy (1979) a Ragtime (1981) a pak Amadeus, za který získal Forman Oscara v režisérské kategorii. Snímek proměnil ve zlaté sošky 8 ze 13 nominací, oceněn byl například i Theodor Pištěk za kostýmy či Karel Černý za výpravu.

Natáčení filmu Amadeus, Miloš Forman, 1984

V knize Co já vím Miloš Forman na slavnostní večer udílení cen vzpomíná: „Cítil jsem, jak mi stoupá tlak – chtěl jsem, aby v té obálce bylo mé jméno, ale zároveň jsem už nastavoval bradu úderu zklamání. Do tváře se mi vpalovaly reflektory a já si už chystal svůj rezignovaný úsměv a přitom jsem se soustřeďoval na ten kus papíru, který Spielberg vytahoval z obálky. „A Oscara za režii získává…“ Nechal dramatickou pauzu, během níž jsem se rozhodl, že toho Oscara vlastně ani nechci, protože v tu ránu jsem ucítil, jak do mě udeřil pohled sta milionů očí, celá planeta civěla na mě a já, vyděšen náhle představou všech těch neodbytných fotografů, vlezlých obdivovatelů a akademiků, v záchvatu paniky ztuhl. Konečně Spielberg pohlédl mým směrem a přivolal mě k sobě. V tu chvíli se proud emocí přepnul a já ucítil záplavu hřejivého štěstí, nádherný elektrický šok, který mě vymrštil ze sedadla, a já pádil k pódiu a kolem mě se míhaly šmouhance dojmů, neskutečný sál, Spielberg jako stín potřásající mi rukou, a pak už svírám v dlaních těžkého Oscara, záruku nezávislosti, dalších filmů, které si udělám po svém, jistotu ještě svobodnějšího života.“

Čtěte také

Úspěch Amadea se Formanovi sice už překonat nepodařilo, ale i další filmy byly úspěšné. Některé z nich více u kritiků než divácky, např. Valmont, adaptace románu Nebezpečné známosti. Následovaly Lidé vs.Larry Flynt, Muž na Měsíci a Goyovy přízraky. V dubnu 2007 mělo v Národním divadle v Praze premiéru nové nastudování jazzové opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka, které spolurežíroval se svým synem Petrem Formanem. „Práce ve střižně mě hrozně baví a moc rád sleduju, jak se z nesouvislých kousků filmového pásu souká souvislý příběh,“ říká Forman v knize. Její čtenáře zase baví skládat si příběh o jednom neobyčejném osudu. Dočítáme se o filmařině, hercích, o lidech, o práci, vítězstvích i prohrách, o podstatě Formanova žití.

„V životě jsem vždycky dělal všecko pro to, abych vyhrál,“ podotýká režisér. „Vůle k vítězství patří k mým základním hnacím silám a všímám si jí i u jiných. Když snad nejlepší sportovec všech dob, Michael Jordan, dokázal silou vůle a ryzím mistrovstvím dovést svůj basketbalový tým k nejvyšším metám, rozbrečel se štěstím. Podle mě ale ten pláč nevyjadřoval nějaké čiré štěstí, kterým se člověk nafoukne jak balon a stoupá k nebi. Spíš jsem v něm viděl šťastné zadostiučinění člověka, který konečně dosáhl svého, úlevu, že všechna ta vleklá dřina je u konce, a poznání, že příští vítězství bude ještě větší dřina. Bylo to tvrdě vybojované štěstí outsidera, který ze sebe vymáčkl, co v něm bylo, a dočkal se odměny.“

Životopis byl poprvé vydán česky roku 1994. V roce 2007 vyšlo rozšířené vydání autobiografie o vzpomínky na natáčení filmů Lid versus Larry Flynt, Muž na Měsíci a Goyovy přízraky. Třetí, doplněné vydání z roku 2013 zachycuje i události posledních režisérových let, jeho manželství s Martinou Formanovou i režisérovy osmdesátiny.

autor: Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio