Ministerstva bojují o peníze

O tom, že to nebude jednoduché svědčí, že Ministerstvo financí nakonec odložilo termín až do pondělí. Jak se dalo očekávat, většina ministerstev, i dalších rozpočtových organizací, si ani zdaleka nemyslí, že by v jejich hospodaření byl nějaký prostor pro reformy. Spíše naopak. Jak je pro úřady obvyklé, domnívají se, že jsou takzvaně podfinancovány. Totiž, že mají málo peněz, než by potřebovaly. Z jejich hlediska je to určitě pravda. Náklady na provozování takového úřadu se stále více prodražují a stejně tak je pravda, že státní zaměstnanci by si nejspíše zasloužili větší platy, než nyní mají.

Český stát zdědil po někdejším komunistickém státě, který řídil úplně všechno, rozsáhlý byrokratický aparát, a byť byl po listopadu 1989 výrazně redukován, přesto z něho ještě mnoho zbylo a ani pravicové vlády, hýřící liberální rétorikou, nebyly schopny tento moloch omezit. Vlády levicové o něco takového ani neusilovaly. Rozsáhlý stát vyhovuje jejich založení. Teprve současná vláda se snaží něco učinit a mimo jiné plánuje rozsáhlou redukci státních zaměstnanců o třicet tisíc lidí. To je zajisté rozsáhlé snižování. Avšak je otázka, zda-li to, v pojetí levicové vlády Vladimíra Špidly nebude spíše na úkor další efektivity státu.

To je totiž hlavní moment, který by měl být společný pro všechny úvahy. Daňové poplatníky totiž musí především zajímat, jak jsou jejich peníze využity a jak jim stát, který si financují, slouží. Jaké budou jeho konkrétní atributy, to už je věcí politické reprezentace. Stát by si tedy vcelku možná opravdu zasloužil více peněz, jenže toho je možné dosáhnout jen jeho větší efektivitou. A ta se příliš nedařila ani vládám levicovým, ani pravicovým. Ideálním stavem by samozřejmě bylo, aby se stát zabýval jen takovými činnostmi, které neobstarávají soukromé subjekty, případně krajské a obecní samosprávy. Volební program strany, která je právě u moci, nepřeje příliš tomuto konceptu. ČSSD je tradičně stranou, která je příznivkyní toho, aby stát zajišťoval občanům rozsáhlé služby a sociální práva. Často bez ohledu na to, zda-li o ně mají zájem nebo ne.

Většina ministerstev mluví o nedostatku peněz zejména v souvislosti se vstupem do Evropské unie. Je to argumentace, na kterou je slyšet. Avšak je možné nad ní vyslovit zároveň pochybnosti. Principem Evropské unie je mimo jiné to, aby se některé věci dělaly společně, aby tedy každý její stát nemusel ve všem vytvářet plnohodnotnou agendu. Navíc evropská činnost ministerstev by neměla býti ničím jiným, než převedením stávající agendy na vyspělejší úroveň. Zde by si tedy měly pomoci spíše zefektivněním dosavadní činnosti, než jejím rozšiřováním nebo dokonce zdvojováním.

Jak se dalo předpokládat, příliš spokojeno se svým finančním stropem není Ministerstvo práce a sociálních věcí, v levicové vládě nejdůležitější ministerstvo. To má ze všech ministerstev bezkonkurenčně největší rozpočet, nakolik rozděluje sociální dávky a penze. Návrh jeho rozpočtu činí skoro 283 miliardy korun, což je skoro třetina výdajů celého státního rozpočtu. Mluvčí ministerstva řekla, že předpoklad příjmů by se měl snížit o 2 miliardy a zvýšit výdaje o 8 miliard. To jsou jinak výdaje jiného běžného ministerstva. Jak je z toho vidět, sociální dávky představují opravdu největší zatížení rozpočtu a je jen příznačné, že k nějaké jejich radikálnější reformě nepřistoupila zatím žádná vláda a netroufá si ani vláda Špidlova.

Větší rozpočet žádají další ministerstva, včetně například Ministerstva kultury. Disciplinovanější jsou, jak se zdá, představitelé ministerstev, ovládaných malou koaliční Unií svobody. Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením ministra Němce se spokojuje se snížením rozpočtu o 400 milionů na 4,2 miliardy, zatímco Ministerstvo informatiky Vladimíra Mlynáře dostává jako nový úřad 661 milion. Což je podstatné navýšení. Z hlediska celkového rozpočtu jsou to ale částky marginální. Nespokojen je pouze vicepremiér Mareš s rozpočtem na vědu a výzkum.

Zatím je to pochopitelné. Každá organizace, napojená na státní rozpočet, předpokládá spíše vyšší požadavky. Tak už to ve státním hospodaření chodí. Kdo příliš předčasně projeví sklony k větším úsporám, jeho škrty budou okamžité. V každém případě je možné očekávat, že i boj o rozpočty jednotlivých ministerstev bude neméně dramatický, jako boj o celou reformu. S tím rozdílem, což se každoročně projevuje, že zpravidla nejde o boj stranický, protože zájem získat svůj díl ze státního rozpočtu pro své resorty a své volební obvody mají politikové napříč všemi stranami.