Mohou něco změnit podzimní volby?
Už za přibližně dva měsíce se vydají občané volit v sedmadvaceti okrscích nové či staronové senátory a ve třinácti krajích zastupitelstva a nepřímo tak hejtmany. Ve zhruba půlce funkčního období vlády lze očekávat, že výsledky voleb budou do značné míry interpretovány jako jakýsi meziúčet vládní koalici i jako signál toho, jak by mohly dopadnout všeobecné volby roku 2010.
I když tak jednoduché to nikdy vlastně není a dalo by se říci, že lidé možná jen vědomě či podvědomě budou chtít vyrovnávat poměr politických sil. Připoměňme, že naposled zemské voby přinesly značný úspěch tehdy opoziční ODS, proměněný ve dvanáct hejtmanských postů (jen na jižní Moravě je v čele kraje lidovecký zástupce). A že rovněž po poslední obměně třetiny horní komory získala ODS - jako prvá z parlamentních stran vůbec - v senátu jednačtyřicetičlennou většinu. Z toho by mohla plynout podzimní naděje sociálních demokratů. A málokterý politický pozorovatel si také myslí, že dnes vládnoucí ODS plně uhájí tyto své výdobytky. Ona sama také s nějakými ztrátami jistě počítá. Půjde jen o to, jak veliké budou. Pokud by přišla řekněme o skoro polovinu krajů, pak by to mohlo značně zatřást pozicí předsedy Topolánka, který jak známo, má ve straně potenciální soupeře. Ten zřejmě nejvážnější, pražský primátor Pavel Bém, jehož se volby netýkají, specifický čtrnáctý kraj Praha bude zastupitelstvo vybírat za dva roky, před nedávnem sice řekl, že na kongresu strany před koncem roku nehodlá proti Topolánkovi kandidovat, ale zaroveň poznamenal, že pokud by došlo k prohře ve větším počtu krajů, situaci by to mohlo zásadně měnit. I když je však třeba mít na pěměti, že výměna v předsednickém křesle občanských demokratů a tedy i asi dost zásadní rošáda uvnitř ministerského kabinetu bezprostředně před českým předsednictvím Evropské unii, by způsobily víc zmatku než užitku. Přestože myslitelné to jistě je a Unie by to vzala jako suchý fakt.
Coby už zmíněný "účet vládě" pojímá krajské volby ČSSD a v kampani se bude soustřeďovat na obecnější témata, včetně vděčného protiraketového radaru a hlavně otázek spojených s reformou veřejných financí, najmě asi v oblasti zdravotnictví, neboť tam cítí podporu občanů. Ostatně lídrem středočeské kandidátky stanovila lékaře Davida Ratha, zásadního odpůrce Julínkových kroků a záměrů dosavadního hejtmana Bendla privatizovat některá zdravotnická zařízení. V tomto případě jde také o Rathovu obecnou známost a jeho výraznou nechuť vůči ODS. Odhadnout ale dopředu Rathovy šance je obtížné, přičemž pokud by proti Bedlovi neuspěl, byla by to i prohra předsedy Paroubka, neboť Rath působí, jako kdyby s ním tvořil pevný tandem. V poměrně prosperujících středních Čechách ovšem nemusí být ODS voliči zavržena. Horší to bude mít například na českém Severu, kde je stále vysoká nezaměstnanost a sociální demokracie tu na majoritu společně s komunisty určitě intenzivně myslí. V krajských volbách jinak půjde o klání právě obou silných stran, přičemž ODS logicky bude soustřeďovat kampaň na regionální problémy a nikoli žádat schválení směru vládní koalice. A bude zajímavé, zda lidé upřednostní místní otázky před celostátními. To se ale po volbách bude stejně obtížně zjišťovat, přestože průzkumy toho, proč lidé volili tak či onak, jistě cosi přinesou.
Pokud jde o další strany zastoupené v parlamentu, pak komunisté budou mít co dělat, aby uhájili, co mají v zastupitelstvích doposud, což je o dost méně než na komunální úrovni. Lidovci mohou doufat v tradiční úspěch na jižní Moravě a v to, že se tamní hejtman Juránek osvědčil. Pokud v jiných krajích KDU ztratí, bude to asi nepříjemné pro kontroverzního předsedu Čunka. Dost možná s tím nějaká skupina uvnitř KDU-ČSL dokonce počítá, aby pak mohla volat po výměně nepoohodlného lídra.
Zelení zatím na krajských úrovních nemají více méně o co přijít. A tak do příštích skladeb vedení krajů zasáhnou opět spíš nezávislí, jimž se na regionální půdě obvykle dost daří.
V senátních volbách, jak už bylo řečeno, půjde ODS o uhájení většiny, čili o potvrzení osmi mandátů. A znovu je to podobné jako u voleb krajských - pokud by strana přišla o tři čtyři senátory, mnoho by to neznamenalo. Zvlášť když s ODS dost často hlasují svorně lidovci, kterých je momentálně v horní komoře poměrně dost, totiž jedenáct. A jen tři z nich posty na podzim obhajují. Pokud by spojení ODS a lidovců pokračovalo, pak i přes mírné oslabení stále mohou senát ovládat.
O udržení sedmi křesel budou bojovat sociální demokraté, což je počet, který by zhruba mohli znovu získat. Pokud jde o komunisty, hájící jeden post, pro ty jsou dvoukolové senátní volby nevýhodné. I když se jejich kandidáti probojují do druhého hlasování, obvykle se pak proti nim voliči spojí. Vládní Zelení by aspoň jedenkrát v senátu uspět chtěli. Jejich dosavadním zástupcům Schwarzenbergovi a Štětinovi zatím mandát trvá, Zelení tedy mohou jen posílit. Sázka na nestranické osobnosti typu Michaela Kocába může být úspěšná, pokud si lidé myslí, že známé a politikou nezprofanované tváře do horní komory patří. Což je ale otázka, neboť například Václav Fischer a Vladimír Železný za sebou nezanechali prakticky žádnou stopu. A jak to bude s kandidaturami za Zelené, se ukáže až po sjezdu počátkem září. Pokud se strana nevymani ze současného takřka rozštěpení, některé oslovené kadidáty to může odradit.
Opět tedy zbývají nezávislí, bojující o podržení sedmi mandátů. Ačkoliv o některých jejich senátorech nebývá moc slyšet, je docela možné, že ve svých obvodech mají podporu i autoritu. A že leckteří občané rádi vidí právě v senátu politiky nepropojené s žádnými stranami. Ty už nějaký čas dost občanů spíš jen jakoby trpí a větší důvěru v ně bohužel nechová. A to se ostatně může také projevit na voličské účasti, dost podstatném faktoru pozimního politického soutěžení.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
