Možnost předčasných voleb
Jako řešení současné politické krize se opět objevila varianta předčasných voleb. Situace na české politické scéně je stále velmi nepřehledná a jejím pozorovatelům dělá potíže rozeznat, zda-li vláda má většinu nebo ne. Všechno nasvědčuje tomu, že nemá. Její premiér i šéf opozice se shodují, že už jde o vládu menšinovou. Jak je tedy možné, že ještě vládne a že ji nikdo nesvrhne?
Ze dvou důvodů. Prvním a trvalým je absence alternativy, patová situace nadále trvá a opozice proti vládě zůstává nejednotná. A pak je tu české předsednictví Rady Evropské unie - není vhodná doba k přepřahání. Opoziční ČSSD je ale přesto ve velmi výhodné pozici. Premiér Mirek Topolánek přirozeně stojí o její toleranci, ona si ale může klást podmínky.
A jak naznačují její politici, jednou z podmínek může být uspořádání předčasných voleb hned, jak předsednictví pomine. A pokud by tyto volby dopadly podobně jako volby krajské a senátní, ČSSD si může vyplňovat lístek na cestu do Strakovy akademie. Za normálních okolností by to byla zcela logická cesta, proto není divu, že se s ním politici ČSSD těší.
Jenže zůstávají také obvyklá ale. Cesta k předčasným volbám je složitá, Ústava nepočítá s tak zablokovanou patovou situací a předpokládá vždy další dohody. Až po třetím neúspěšném pokusu o sestavení vlády s důvěrou může dojít k předčasným volbám. Takovou peripetii si nikdo na unavené politické scéně nedokáže představit.
Ne nadarmo tedy místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach doporučuje tzv. sarajevskou cestu, tedy zkrácení funkčního období sněmovny ústavním zákonem, jak se stalo před jedenácti lety při událostech, označovaných za sarajevský atentát.
To je možné, ale zároveň je trapné, když se kvůli nedohodě politiků musí tak často měnit Ústava v této spíše technické záležitosti.
A naposled komplikace přímo pro ČSSD - pokud by v těchto předčasných volbách vyhrála, bude zřejmě řešit dilema podobné krajskému: S kým spolupracovat? Se svým rivalem ODS nebo se stále ostrakizovanými komunisty? Obě varianty určitě povedou k velkému pnutí. Není se proto zase nač moc těšit.
