Mučedník Hoffmann?!

Byla doplněna zároveň ujištěním, že vzhledem k Hoffmannově věku a zdravotnímu stavu nebude zařazen do běžného režimu vězeňského řádu. Je zajímavé, že ani zmiňované ohledy nepomohly a během pár dnů se objevuje úplně jiné stanovisko. Konkrétně vězeňská služba žádá soud, aby Hoffmannovi odpustil zbytek trestu a pustil ho domů. Zajímavé na tom je rovněž to, že celou dobu pobytu za mřížemi je Hoffmann zatím v péči lékařů. A kdo sledoval jeho triumfální nástup do vězení se suitou nejvěrnějších komunistů a s tóny internacionály, těžko se ubrání dojmu, že mířil za mříže v relativně slušné kondici, samozřejmě přiměřené osmdesáti letům.

Ostatně vstupní prohlídka včetně nejrůznějších vyšetření tento dojem potvrzovala. Takže vysvětlení mohou být pouze dvě. Jedno je takové, že Hoffmann pobyt za mřížemi špatně snáší a přes péči lékařů se jeho stav skutečně rapidně zhoršuje. Druhou variantou může být domněnka, že Hoffmann sice trpí nejrůznějšími neduhy, ty jsou však přehnaně zdůrazňovány s cílem dostat Hoffmanna předčasně z vězení. Tím by se politici zbavili horkého bramboru. Jednak nebezpečí, že by Hoffmann skutečně mohl ve vězení zemřít. Čehož by náležitě využila část komunistů.

Ti by rádi z Hoffmanna udělali oběť politického procesu. Jednak by špatný zdravotní stav Hoffmanna zbavil problému presidenta republiky, jak naložit s milostí pro tohoto vězně. Václav Klaus se totiž v souvislosti s nástupem Hoffmana do vězení nechal slyšet, že zvažuje udělení milosti. Samozřejmě tato slova vyvolala nejrůznější reakce. A pro presidenta republiky je složité z případu vybruslit pokud možno se ctí. Možná, že proto se k milosti dále nevyjádřil. A právě osvobození Hoffmanna kvůli špatnému zdraví, by bylo pro Hrad tím nejlepším řešením. Navíc by česká justice a politická garnitura nemusely reagovat na výrok typu Hoffmannova obhájce Kolji Kubíčka.

Ten se nechal slyšet, že když se bude vzpomínat na rok 1968, bude se moci říct, že máme aspoň jednoho zavřeného za osmašedesátý rok. Podle Kubíčka je to trapné a nedůstojné. S poslední větou lze souhlasit. Ale z úplně jiného úhlu pohledu, než si myslí advokát Kubíček. Je skutečně trapné a nedůstojné, že za invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa zamířil do vězení pouze Karel Hoffmann. Vzhledem k množství nejrůznějšího důkazního materiálu mělo za mřížemi skončit více komunistických pohlavárů. Také tento fakt názorně vypovídá o ochotě vypořádat se s komunistickou minulostí. Kdyby byla dostatečná vůle, musel sedět Hoffmann spolu s dalšími soudruhy za mřížemi už před minimálně deseti lety.

Vzhledem k postoji některých soudců, kteří se právě v komunistickém režimu zkompromitovali a k faktu, že komunisté jsou silnou parlamentní stranou, to však bylo nereálné. Nelze se pak divit tomu, že například místopředseda KSČM Exner považuje Hoffmanna spíše za hrdinu než za zločince. "Oceňujeme statečný postoj Karla Hoffmanna a způsob, jakým se dovolává práva. Věříme, že tento boj bude pokračovat," řekl podle ČTK Václav Exner při Hoffmannově nástupu do vězení. Jak se zdá, boj pokračuje a směřuje k propuštění Hoffmanna z vězení.

V této souvislosti stojí za připomenutí jiného komunistu, který také bojoval za to, aby se nedostal do vězení. Řeč je o otci současného předsedy KSČM Grebeníčka. Ten se měl před soudem zodpovídat za týrání politických vězňů. Rovněž Grebeníček starší využíval svého zdravotního stavu a vyhýbal se dlouhodobě soudu. Nakonec mu unikl úplně. Po mnoha letech, kdy dokázal to, že ani jednou nezamířil do soudní síně, si pro něj nakonec došla vyšší spravedlnost. Karel Hoffmann patrně věřil, že stejně jako další komunističtí pohlaváři zodpovědní za srpen 1968, světské spravedlnosti unikne. Proto umožnil soudní řízení. Přepočítal se. Ne však výrazně. Vše totiž nasvědčuje tomu, že brzy zamíří z vězení domů. I pár týdnů za mřížemi mu pomůže k vytvoření obrazu politického mučedníka. Už nyní se mu věnuje mnohem více pozornosti, než obětem vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.