Mužská síla je skvělá na osobní hygienu nebo sekání zahrady osamocených seniorů. Umíme být ale i vnímavými společníky

Oslovili jsme tři takové MUŽE. Ano, protože většina našich letošních příběhů patří ženám v pomáhajících profesích, můžete brát tento text zároveň jako hold mužům v sociální oblasti.

„Hlavným dôvodom bola snaha efektívnejšie a hodnotnejšie tráviť voľný čas. V tejto súvislosti ma zaujal inzerát Adry v MHD, na ktorý som aktívne reagoval,“ vzpomíná na své první kroky k seniorům Peter Chvojka. Právě ADRA je v našem projektu nepostradatelným pomocníkem, který nejenom že ukazuje cesty, ale prostřednictvím svých dobrovolníků také otevírá dveře k osamělým seniorům, jejichž přání nám pomáhá plnit. Pan Peter aktuálně navštěvuje na Ostravsku čtyři seniorky. Většinou jde o hodinové posezení, povídání si o zážitcích v uplynulém týdnu, ale i nových možnostech pro seniory.

„Jedna pani potrebuje pravidelne sprievod na nedeľnú bohoslužbu a občasné prechádzky. Niekedy je treba im pomôcť naladiť rádio, nastaviť hodiny, poradiť s mobilom alebo počítačom. Dve seniorky navštevujem takmer každý týždeň a ďalšie dve zhruba dvakrát mesačne.“ Právě návštěva bohoslužeb zároveň funguje jako dobíjení energie jemu samotnému. Aktivně se také zapojuje do různých aktivit farnosti, má rád sport, výlety do přírody a čas s rodinou na Slovensku.

Klienty jsou většinou zcela osamělí senioři bez rodin
Přátelství mezi seniorem a domácím asistentem nejsou výjimečná. Musí mít ale svou hranici. Pro profesi asistenta, jak se mnozí z nich shodnou, je v rámci duševního zdraví a profesionálního přístupu důležité dokázat si udržet jistý odstup. Někdy je to těžké, někdy tomu pomáhá nabitý program, říká Peter: „Vzhľadom na aktívny a stále plný rozvrh nie je čas na prekračovanie nastaveného plánu. Tieto návštěvy nikdy neboli na úkor zdravia. Práve naopak. Sú pre mňa často spestrením víkendu a možnosťou spomaliť a zastaviť sa v inak svižnom a vyčerpávajúcom živote. S odchodom seniorov mám tiež svoje skúsenosti, som naň pripravený a vzhľadom na vysoký vek svojich senioriek naň často myslím,“ přiznává dobrovolník organizace ADRA, který je asistentem a společníkem seniorů už více než osm let. Většinou jde o osamocené staré lidi bez rodin. Někteří z nich ale mají přátele, kteří dokáží v případě nouze podat pomocnou ruku. Rád seniorovi posekám zahradu nebo pomůžu s nějakou opravou.

Zvykl jsem si, že jsem i údržbář 
Pan Roman pomáhá jako pečovatel v domácích službách při organizaci ÚSMĚV pro seniory na Praze 14. Přiznává, že si za dva roky v této profesi mezi seniory našel i dobré kamarády. Na pozici pečovatele se dostal díky své manželce, která je zároveň jeho kolegyní. Právě proto má také dobré srovnání, pokud jde o výhody a nevýhody pohlaví v pomáhající profesi: „Výhody vidím v síle. Mám na starosti muže na hygienu, koupání. Ženy pouze na podání stravy a doprovod na nákupy nebo procházky. Právě při koupání mi mužská síla velmi pomáhá,“ přiznává. Roman se stará o sedm seniorů v Horních Počernicích. Vedle zmiňovaného je náplní jeho práce také holení nebo třeba společný poslech gramofonu. Nezřídka kdy ale jeho mužské přednosti dostanou příležitost i v ne zcela běžných oblastech. „Snažím se vyjít vstříc, u některých seniorů už jsem jako osobní údržbář. Rozbilo se mi, opravíte to prosím… slýchám často. Pomůžu rád i se sekáním trávy, na které už oni fyzicky nestačí,“ usmívá se domácí pečovatel, který svou prací zároveň dobíjí své osobní baterie. Rád je ale také se svou rodinou. Přiznává, že jeho láska k práci se dřevem se často uplatňuje i na opravách domů seniorů. 

Pečovatel, psycholog i kouč. Jako muž zvládám v této profesi hodně, ale na roli žen nedám dopustit!
Třetí muž v našem příběhu je pan Zdeněk. Je už dva roky parťákem Ježíškových vnoučat, kdy se zájmem a trpělivostí zjišťuje od svých osamocených klientů jejich vánoční,  ale životní přání a následně vkládá do systému na www.jeziskovavnoucata.cz k plnění  laskavými dárci. Spolupracuje s organizací Agentura KROK, o.p.s., která poskytuje terénní sociální služby osobní asistence a sociální rehabilitace. Poskytuje sociální a psychologické poradenství, ale stará se i koučování svých kolegů. „V sociální sféře pracuju asi „150“ let. A proč? To nevím, můžu říct sebevědomě „protože to umím, směje se Zdeněk a jedním dechem dodává, že moc rád poslouchá lidské příběhy a rád se stává průvodcem na cestě podzimem člověka, pokud o to dotyčný stojí.“ Zdeněk Štandera je jediným mužem ve svém týmu a říká, že to má svá specifika, přesto jsou podle něj ženy pro svou empatii v sociálních a zdravotních službách tím nejdůležitějším faktorem.

Když netráví čas se seniory nebo na pracovišti se svým kolektivem, naplňují ho jeho čtyři děti, z nichž jedno si vzali s bývalou manželkou jako miminko z kojeneckého ústavu, a čtyři vnoučata: „Rodina se rozlétla do celého světa. Londýn, Hamburk, Jižní Korea, takže si užívám všechny chvíle, kdy se vidíme. Navíc mám úžasného kamaráda Dobiáše. Retrievera, se kterým trávím hodně času procházkami v lese, na horách, okolo jezer nebo na mořských plážích,“ zasní se na chvíli s úsměvem na tváři. 

Vztah mezi seniorem a pečovatelem nesmí příliš překročit osobní hranici. V zájmu obou stran 
Zdeňka potkáte často se sluchátky v uších. Muziku miluje a je neodmyslitelnou součástí jeho života. Přestože svým klientům naslouchá s minimálně stejnou intenzitou, jako milovanému jazzu, přátelský vztah s nimi neudržuje. „Ne ne, kamarádi nejsme, je potřeba udržet si profesionální hranici, ale samozřejmě dochází k určitému vztahu, stejně jako v terapii. Jistě, že se spolu často zasmějeme a hodně si povídáme, ale kamarádský vztah to není a ani nemůže být. Musíme si udržet potřebnou hranici a navíc hledat i to, co do služby patří, a co ne. Je to jak kvůli vlastní „obraně“ a syndromu vyhoření, ale také kvůli tomu, že přílišnou péčí a opatrováním druhého člověka diskvalifikujeme. Protože pak ztratí návyky a dovednosti, které měl. Každý jsme od přírody lenivý. Na nás je, abychom poznali, co už člověk opravdu nemůže, a co je jen jeho rozmar,“ říká se vším respektem muž, ze kterého jde nesmírně pozitivní energie a neutuchající dobrá nálada. Tolik důležitá pro osamoceného starého člověka, který návštěvu asistenta vítá nejen pro praktické osobní potřeby, ale i pro závan nové energie, informací a pochopení.

Ježíškova vnoučata jsou známkou toho, že je svět ještě v pořádku
Pan Zdeněk usedá v předvánočním čase v kuchyni nebo obývacím pokoji seniora ke kávě, aby se svého klienta zeptal na jeho životní sen, ale i obyčejnou a praktickou potřebu. To vše totiž dokáže velká rodina Ježíškových vnoučat z celého světa každoročně zajistit. Nešlo by to ale, kdyby nebylo pečovatelů, kteří se seniora na jeho přání zeptají, kteří nám k němu najdou cestu: „Ježíškova vnoučata jsou pro nás obrovskou podporou a důkazem, že v dnešním bláznivém světě je ještě něco v pořádku,“ říká závěrem Zdeněk, který patří mezi ty nepostradatelné prostředníky mezi dárci a seniory. Právě otázka pomoci osamoceným seniorům v domácnostech bude tou aktuální pro sedmý ročník projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu. Už teď se těšíme nejen my a necelá tisícovka zapojených zařízení a organizací v ČR, ale hlavně osamocení senioři.