Mýtus zvaný horolezec Harrer

Světovou proslulost mu kromě jeho nesčetných výprav po celém světě a řady knih přinesl i u nás v nedávné době v televizi uváděný hollywoodský film Sedm let v Tibetu s Bradem Pittem. Nikoliv náhodou jiný světově proslulý jihotyrolský horolezec Reinhold Messner položil otázku, jaké hodnoty si Harrer ponechal z nacismu třicátých let. Nebyl jen členem nacistické strany a příslušníkem SS od roku 1938, tedy po anšlusu, ale od roku 1933 byl i členem ilegální SA, která byla tehdy v Rakousku zakázána jako teroristická organizace. O tom se však ve filmu nehovoří. Ten se soustřeďuje na Harrerovu Parbat expedici do Himálají v roce 1939 a na její následky. Harrerovo jméno se po prvé zaskvělo v Třetí říši, když zdolal jako prvý na světě s třemi svými kolegy severní stěnu švýcarského dvoutisícového Eigeru, kterýžto výkon byl věnován jejímu vůdci Adolfu Hitlerovi. Podle pamětníků bylo toto "věnování" nacistickou propagandou vytvořeno zřejmě dodatečně. I Lehner v knize konstatuje "že se tím ukázal otřesný obraz Harrera nejen jako ochotného nástroje propagandy, ale jako stoupence nacionálně socialistické ideologie".

Začátkem XX. století vznikla německá tajná společnost Thule, pojmenovaná podle "nordické Thuly totožné se zaniklou kulturou Atlantidou", která se pak začlenila do nacistické NSDAP. V Atlantidě měl žít kmen obrovitých nadlidí, kteří byli spojeni svými magickými silami s kosmem. Ovládli tak psychickou i technickou energii, která daleko překonávala znalosti dvacátého století. Část těchto vědomostí se měla nacházet v Tibetu, kde přežívají ještě někteří "nadlidé", kteří se zachránili po zničení Atlantidy. Podle názoru členů tajné společnosti byl vzestup Německa, které po porážce v první světové válce stálo na pokraji zániku, závislý na nové nordicko-atlantské rase. Přijde nový mesiáš, který touto správnou cestou povede německý národ. Na těchto základech vznikla nacistická pavěda, podporovaná především SS, která kromě "duté Země" propagovala i mystickou "glaciální kosmologii". Šlo o podivnou směs nordické mytologie a představ o věčném boji principu ohně a ledu, ze kterého měl být Měsíc, Slunce, planety i Mléčná dráha. Tuto teorii prosazoval rakouský inženýr Hanns Hörbiger. Jeho stoupenci a následovníci útočili na "konzervativní vědce" a žádali, aby se odvrátili od "požidovatělé vědy" a uznali Hörbigerovu teorii. Prostě dva Rakušané, on a Hitler, měli osvobodit svět od židovské vědy, čímž byl míněn především Einstein a jeho teorie relativity.

Pozornost se přitom soustředila především na oblast Tibetu nejen jako předpokládané kolébky arijských nadlidí, ale pro obdiv k tamnímu náboženskému systému. Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler, který se zajímal o okultní vědy stejně tak jako Hitler, Goering a další nacističtí předáci, prohlásil, že "obdivuje moudrost indických zakladatelů náboženství". Sympatické mu bylo především kastovnictví v indické společnosti a ubezpečoval se tím o správnosti nastoupené cesty vůči židovstvu. V roce 1936 byla založena Německá himálajská nadace, která se stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem, a to nejen pro organizování spekulativních expedicí. Měla popularizovat sportovní zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné "germánské kořeny" horského národa Hunzukuc v Himálajích. Tibetská expedice SS vedená Ernst Schäferem v letech 1938 až 39 byla však Tibeťany sledována s velkou nedůvěrou. Vstup na jejich území obdržela výprava díky Britům, kteří si v této době nechtěli rozzlobit berlínskou vládu. Antropologické znalosti, které byly zjištěny výpravou, především měření lebek 300 Tibeťanů, byly v roce 1943 předány ke srovnání hlav zavražděných vězňů koncentračních táborů. Další expedici měl vést Harrer zřejmě po domluvě se svým jmenovcem Himlerem. Ve své biografii to sice odmítá s poukazem, že pět tisíc marek na její provedení obdržel od štýrské vlády, která však v této době po anšlusu vůbec neexistovala. Zřejmě šlo o peníze ze stranické župní pokladny NSDAP. Výpravě řízené Německou Himálajskou nadací se nepodařilo dosáhnout Nanga Parbatu a na zpáteční cestě byla v září 1939 po vypuknutí druhé světové války v Karáčí Brity zatčena. Z indické internace, kde byl ubytován společně s fanatickými stoupenci Hitlera, se mu v září 1944 po pátém pokusu podařilo uprchnout s jedním kamarádem. Následoval pak dvacet jedna měsíců trvající útěk, který po dvou tisících kilometrech zakončil v Tibetu. Zde v létech 1946 až 1951 byl vychovatelem a poradcem mladého dalajlamy. Jaké politicky zabarvené názory mu předával, nebylo nikdy zveřejněno a těžko se to již dozvíme. V roce 1982 se Harrer jako Rakušan vrátil ještě jednou do Tibetu a rok poté navštívil Bhutan. Až do konce života trvalo jeho přátelství se současným 14. dalajlamou Tendzinem Gjamccho, který jej navštívil dvakrát v Rakousku k osmdesátým a devadesátým narozeninám.

Dodnes existují "vědci", kteří obhajují teorie "dutých a ledových světů" a z toho plynoucích teorií. Na Norimberském procesu v roce 1946 se o nich nehovořilo. Britský žalobce Aivery Neavy prohlásil, že "kdyby se uvedly v soudní síni, pak by to obhajoba využila k označení svých klientů za duševně nemocné. Váleční zločinci by na základě snížené odpovědnosti byli zbaveni obvinění".

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .