Nagano? Měl jsem pocit, že jsem vyhrál olympiádu spolu s hokejisty, vzpomíná Vojtěch Bernatský

Vojtěch Bernatský pochází z Ostravy. Na pražské FAMU vystudoval Katedru filmové a televizní produkce. Do České televize přišel už jako středoškolák. Provázel olympijskými studii, ale také zábavnými pořady.

Letos budeš slavit 30. výročí ve veřejnoprávní televizi v Redakci sportu ČT. Kdybys měl vybrat jeden okamžik, který bys chtěl prožít ještě jednou. Který by to byl?

Jednoznačně Nagano. Já jsem ve svých 22 letech v roce 1998 dostal příležitost společně Jirkou Vrbou moderovat olympijské studio poprvé ve své kariéře v ČT. Dodnes si pamatuji na kritiku Jana Rejžka, který napsal tehdy v jednom deníku, že je neuvěřitelné, jak ty študáci s rudýma ušima dokáží moderovat dlouhé 16hodinové směny.

Bylo to poprvé a navíc jsme se svezli s Jirkou s tím úžasným úspěchem českých hokejistů. Já jsem měl tehdy pocit, že jsem vyhrál taky olympiádu. Kdyby se toto dalo vrátit, tak bych se určitě nezlobil.

Koho z redakce sportu nikdy nevyhodil Ota Černý, jako by v redakci nikdy nebyl. Souhlasíš?

Souhlasím, ale musím říct, že to vždy bylo jen na oko. On to řekl, protože to byl čertík, který dokázal vylétnout z krabičky, ale hned vzápětí na to zapomněl a druhý den to nevěděl. Musím říct, že mi moc chybí. Já jsem mu tu mezi čtyřma očima několikrát řekl, že jsem ho skutečně bral jako svého druhého tátu, který mě hodně naučil. Opravdu tady chybí. Chodil po chodbách a zpíval si, já jsem si zpíval s ním. Vždycky měl dobrou radu a dokázal i pochválit.

Vojtěch Bernatský s manželkou a dcerou při křtu knihy Dvojtáta|foto:Profimedia

Když ti bylo 45 let, stal se Objevem roku za svoji první knihu, která se jmenuje Dvojtáta. Dnes má tato série už třetí pokračování a zároveň na podzim minulého roku vyšly i tvoje Sporťákovy pohádky. Ze sportovního redaktora se stal i spisovatel. Jak ti to zní?

Zní to moc hezky. Vždycky říkám, že jsem moderátor profesionál a spisovatel amatér. Je to krásný příběh a je to jen důkaz toho, že to člověk musí zkusit. Já jsem jako malý kluk o tom snil, psal jsem si krátké povídky o indiánech a myslel jsem, že jednou ze mě bude Karel May.

Teď se mi to splnilo a vlastně trochu náhodou. Když se nám narodil po naší Elišce za 4,5 roku Matyáš, tak jsem si řekl, že to jsou příběhy a okamžiky, které jsou úžasné, člověk by si je rád zapamatoval, tak abychom si měli v důchodu s manželkou, co číst, aby si děti o sobě přečetly, jak o nich táta hezky psal, tak jsem si psal takový deník. Náhodou se to dostalo k redaktorce nakladatelství Albatros a ta říkala, že je to tak dobré, že když napíšu ještě sto stran, tak mi vydají knížku. Tak se mi splnil ten sen.

Vím, že nedostanu jednoznačnou odpověď, ale těšíš se víc na mistrovství světa v hokeji, nebo na olympiádu?

Já se asi víc těším na mistrovství světa v hokeji, protože tam budu jako fanoušek, tam opravdu můžu jít, protože nejsem součástí toho týmu, který by byl pracovně zapřažen. Doufám, že budu mít příležitost se dostat na některý zápas českého týmu, že tam třeba vezmu i svého 80letého tátu nebo manželku s rodinou, že si to jaksepatří užijeme. Je to v České republice a bylo by krásné, kdyby se tomu českému nároďáku po dlouhé době zadařilo.

Poslední otázka je od umělé inteligence: „Vím, že jste moderoval mnoho významných sportovních událostí. U kterého momentu jste byl nejvíce rád?“ Ty už jsi vlastně odpověděl, protože jsi mluvil o Naganu, tak co je další?

Potom to byly medailové úspěchy českých olympioniků na všech množných hrách. Já jsem měl takovou tradici a zvyk, že pokaždé, když byla medaile, jsme otevírali sekt. Tak to jsou krásné vzpomínky, kdy jsme s Květou Jeriovou Peckovou zapíjeli zlatou ať už Aleše Valenty nebo Katky Neumannové. To byla obrovská emoce, kdy ona v posledním svém závodě na hrách v Turíně přesprintovala všechny v cílové rovince a ještě ta Lucinka za ní přiběhla. To jsme dojetím nemohli ani mluvit a dali jsme si sekt, byli jsme úplně omámení. To jsou krásné okamžiky, na které do smrti nezapomenu.

Řekl si někdy Vojtěch Bernatský, že měl raději mlčet? Jaké bylo finále soutěže Duety? Proč je pro něj rok 2024 výjimečný? Chystá další série pohádek?