Návštěva izraelského prezidenta Ehuda Olmerta ve Spojených státech

Na programu jednání Olmerta s Georgem Bushem byla tři hlavní témata - otázka mírových jednání za vlády teroristického Hamasu na palestinských územích, jaderné ambice Íránu a plán Ehuda Olmerta na další stahování židovských osad ze Západního břehu Jordánu. Právě v americkou podporu tohoto záměru Izrael doufal především, ale George Bush velké nadšení neprojevil, i když plán výslovně neodmítl. Na společné tiskové konferenci se pak oba státníci shodli, že Bush izraelskou představu podporuje alespoň "rámcově". Olmert, který z tohoto plánu učinil ústřední téma předvolební kampaně své strany Kadima, chce do roku 2010 vyklidit zhruba třicet menších izolovaných židovských osad, ale ponechat všechny větší bloky osídlení na území Izraele a pod ochranou bezpečnostní zdi, jejíž trasa bude upravena v souladu s izraelskými zájmy.

Pro Bílý dům je hlavním problémem plánu zamýšlená izraelská jednostrannost. Olmert sice ve Washingtonu zdůraznil, že bude postup také raději koordinovat s Palestinci, pokud se ovšem na jejich straně najde partner k jednání; tímto partnerem však Hamas téměř s určitostí nebude. Přesto chce premiér současnému palestinskému vedení dát šest až devět měsíců času na změnu postoje a na tiskové konferenci zdůraznil, že pokud Hamas uzná Izrael a zřekne se násilí, najde na izraelské straně více než ochotné partnery k mírovému jednání.

Podle amerických diplomatických zdrojů, které citují izraelská média, zatím George Bush není připraven podpořit jednostranné kroky. Bílý dům trvá na tom, aby měly mezinárodní podporu a aby Izrael své plány také konzultoval a koordinoval s Egyptem a především Jordánskem, které se Západním břehem sousedí. Jordánský král Abdulláh i egyptský prezident Husní Mubarak jednostranné stahování striktně odmítají, protože se obávají, že by stejně jako v případě odsunu Izraele z pásma Gazy posílilo Hamas, a tím i radikální islamistická hnutí v celém regionu. George Bush si také nepřeje, aby případné stahování určilo konečné hranice Izraele a budoucího palestinského státu; ty mají podle něj být pouze výsledkem vzájemného jednání obou zúčastněných stran. Spojené státy nicméně netrvají na tom, aby se Izrael stáhl na hranice z roku 1967 nebo dokonce 1949; Bush už před dvěma lety v dopise tehdejšímu izraelskému premiérovi Arielu Šaronovi uznal existenci velkých bloků židovského osídlení na Západním břehu, a tím v podstatě souhlasil s tím, aby značná část tamějšího území zůstala Izraeli i po vzniku palestinského státu. Olmert ve Washingtonu mluvil o otázce hranic úplně jinak než před volbami v Izraeli - nechce už vytyčit stálé hranice židovského státu, ale pouze je zajistit tak, aby Izrael mohl žít bez hrozby útoků do doby, než se najde palestinský partner k jednání.

Bush na schůzce také vyjádřil zásadní podporu předsedovi palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi. Izraelský premiér vyšel i v tomto ohledu Bushovi vstříc a slíbil, že se s Abbásem v nejbližší době sejde, přestože donedávna schůzku odmítal a ještě před odletem do Spojených států jej označil za slabého a bezmocného. Média si povšimla, že na tiskové konferenci Abbáse dokonce poprvé v životě nazval "prezidentem", a nikoli předsedou palestinské samosprávy jako doposud.

Olmert chce své plány na zrušení vybraných osad na Západním břehu realizovat do dvou až tří let. To už ale George Bush v Bílém domě nebude, což může být jedním z důvodů, proč ho izraelské záměry zas až tolik nezajímají. Americká ministryně Condoleeza Riceová Olmertovi nastínila i další důvody, proč Bílý dům jeho plány považuje za předčasné: Hamasu je třeba dát víc času, aby změnil svůj postoj k Izraeli, a rovněž zatím není jasné, zda se Mahmúdu Abbásovi podaří zkonsolidovat jeho stranu Fatah do té míry, že bude pro palestinské voliče představovat alternativu. Spojené státy v současnosti víc zajímá životaschopnost nové vlády v Iráku a možnosti případného odchodu amerických vojáků, a samozřejmě také íránský jaderný program. Obě strany se dohodly, že se znovu sejdou v září; do té doby budou Američané izraelské záměry studovat.

Jednoznačné podpory jednostranného stahování ze Západního břehu se tedy Olmertovi na jeho vůbec prvním setkání s Bushem nedostalo. Izrael je najednou ve zvláštní situaci - dlouhá léta na něj mezinárodní společenství naléhalo, aby Palestincům vrátil obsazená území, ale nyní jej nabádá, aby se neunáhlil. Bush a Olmert se však plně shodli v jiné věci, a to že Írán nesmí vyrobit jadernou zbraň. V této souvislosti se Olmertovi přece jen podařilo dosáhnout diplomatického úspěchu - George Bush potvrdil svůj dřívější slib, že Spojené státy budou Izrael vojensky bránit, pokud by jej Írán napadl. Toto ujištění má v současnosti pro Izrael nepochybně mnohem větší význam než podpora evakuace židovských osad.