Ne třikrát, jednou a dost!
Podle policejních statistik spáchali vloni recidivisté každý druhý trestný čin. Pokud by tito nenapravitelní zločinci zůstali do konce života za mřížemi, byla by statistika kriminality příznivější. Čistě teoreticky by měla být poloviční. Právě tyto údaje by mohly být pádným argumentem pro lidovce, kteří opakovaně pokoušejí štěstí a chtějí prosadit zákon zjednodušeně nazývaný - třikrát a dost.
Ten je zaměřen na závažné trestné činy, které končí smrtí oběti. "Pokud soud neuloží výjimečný trest pachateli, který zavraždil už podruhé, bude muset vysvětlit, proč se mu tento člověk nezdá nebezpečný," argumentuje jeden z autorů nového zákona Pavel Severa. Právě tato slova dokazují, že nejnovější lidovecký návrh se liší od toho předchozího. Snaha lidovců prosadit tzv. zákon třikrát a dost totiž není nová. První pokus učinila KDU-ČSL už v roce 1995. Neúspěšně. Návrh neprošel v poslanecké sněmovně. Jeho odpůrci hlavně poukazovali na to, že nedával soudcům žádné možnosti.
Stroze jim přikazoval, že pokud se někdo potřetí dopustil teroru, vraždy, obecného ohrožení, loupeže, znásilnění či pohlavního zneužívání, musí skončit doživotně za mřížemi. Tentokrát návrh soudcům takovýto způsob vynášení verdiktů nepřikazuje. Podle autorů jim má prý pouze usnadnit přísnější trestání. Převedeno do konkrétní řeči čísel, místo patnácti let by pachatelé mohli za jasně stanovených podmínek strávit za mřížemi pětadvacet let nebo zbytek života. Samozřejmě pravidla pro udělení takovýchto trestů mají být méně striktní. Dosud mohl soud posadit do kriminálu na 15 let člověka pouze v případě vysokého stupně nebezpečnosti a obzvláště stížené možnosti nápravy pachatele. V případě doživotí pak muselo být splněno ještě několik dalších podmínek.
Nelze se proto divit, že na dlouho dobu za mřížemi nekončili zdaleka všichni nebezpeční zločinci. Rovněž soudci připouštějí, že se sazbami není všechno v pořádku. Například maximální horní hranice patnácti let odnětí svobody za vraždu, je podle nich nízká. Pokud ji chtějí překročit, musí absolvovat dlouhé martýrium, kterým se mohou dopracovat k výjimečnému trestu, tedy nad patnáctiletou hranici. Velmi málo se podle nich rozlišuje mezi zabitím v afektu a vraždou. Tento nedostatek chce napravit ministerstvo spravedlnosti, které chystá novelu trestního zákona. V jeho účinnost zdá se KDU-ČSL a někteří další poslanci příliš nevěří.
Svým novým návrhem známým pod názvem třikrát a dost dávají lidovci jasně najevo, že rovněž nevěří v převýchovu recidivistů. Za pravdu jim podle různých průzkumů veřejného mínění dává většina občanů. Není proto překvapením, že poslanecký návrh podpořil svým podpisem například šéf poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý i stejně postavený sociální demokrat Petr Ibl. Jde o návrh, který politikům může přinést pouze kladné plusové body. Je zajímavé, že na tuto populistickou notu není ochotna přistoupit vláda.
Ta s poslaneckým návrhem nesouhlasí. Přesto zákon poputuje do sněmovny a pokud ho poslanci schválí, bude pokračovat do senátu, případně na Hrad. Šance na přijetí jsou zatím otevřené. Na návrhu je zajímavé, že do konce života by mohli za mřížemi skončit i zločinci, kteří se dopustili znásilnění, pohlavního zneužívání, obchodování s lidmi za účelem pohlavního styku, loupeže, braní rukojmí a vydírání, při kterých byl zmařen život, nebo při nichž došlo k těžkému ublížení na zdraví. Na první pohled jsou to rozumné návrhy, které by měly ochránit veřejnost před nenapravitelnými recidivisty lépe, než současné zákony. Přesto někteří soudci pochybují, že bude mít novela odstrašující význam.
Lidé, kteří jednají v afektu, těžko nad hrozbou trestu v ten moment přemýšlejí. Ti, kteří se rozhodnou pro promyšlenou vraždu, si pak věří, že ji provedou tak dokonale, že je nikdy nechytnou. Ostatně případ manželů Stodolových to dokazuje. Ti opakovaně vraždili a i když jim za to hrozilo doživotí, nepřestali. V jejich řádění je posilovala práce policie, která vraždy vydávala za sebevraždy a případy takto uzavírala. Pokud tedy pachatel trestného činu nebude mít nad sebou Damoklův meč dopadení, ani sebetvrdší tresty nepomohou. Ty nejzávažnější zločiny totiž většinou nepáchají recidivisté, ale lidé, kteří podobný trestný čin dosud neměli na triku.
Bylo by naivní si myslet, že pokud budou do konce života pozavíráni všichni recidivisté, závažná kriminalita úplně vymizí. Na druhé straně musí stát zaručit, že občany dostatečně ochrání před nenapravitelnými zločinci. Takže proč prosazovat třikrát a dost. V těch nejzávažnějších případech by mělo platit jednou a už nikdy více.
