Nebezpečné bomby
Peruánská Lima je od včerejška do pátku mekkou odpůrců tříštivých bomb. Na konferenci v Limě se jejich zákazu domáhá 350 zástupců nevládních organizací i vlád, neboť proti tříštivým pumám je sto států, tedy více než polovina členů OSN.
Důvody pro zákaz jsou přesvědčivé. Jako každá munice, může tříštivá bomba už při svém nasazení ohrozit civilisty. Počíná si záludně. Je to jakási zabijácká matrjoška: jednotlivé pumičky, kterých může být od tří do dvou tisíc, se skrývají ve větším obalu - a když ten se roztrhne, ženou se do různých směrů. Přičemž jejich náplň nemusí být konvenční, lze do nich napěchovat fosfor, napalm či bojový plyn.
Některé z těchto dílčích pumiček nevybuchnou, ale to vůbec neznamená, že civilisté si mohou výskat. Odhaduje se, že jen ve Vietnamu tahle zapomenutá americká munice zabije rok co rok 300 lidí. V Libanonu, po loňské válce, která byla mnohem kratší než ta vietnamská, zůstal po izraelských náletech milion těchto nevybuchlých dárků. O život už přišlo 30 Libanonců. A podle celosvětové statistiky ohrožuje nevybuchlá tříštivá munice nejméně 400 milionů lidí.
Zvoní tedy tříštivým pumám hrana? Stěží. Proč? Za prvé, jsou účinné. Za druhé, jsou levné - alespoň v porovnání s ostatní sofistikovanou municí. A za třetí, generálové všech dob se snažili o zbraně, které by nepřítele oslabily ještě ve fázi, kdy nemůže ublížit jejich vlastním mužům: to je podstata kuše, anglického dlouhého luku, stejně jako atomové či tříštivé pumy. A svým způsobem je to i podstata sebevražedných atentátů.
Mimochodem, ty by bylo také dobré zakázat. Pravda, takový zákaz by měl asi stejnou účinnost jako případný zákaz tříštivých bomb. Bohužel.