Nejasně prudký Zemanův krok
Těžko si představit dramatičtější situaci těsně před sjezdem sociálních demokratů než, že historicky zdaleka nejúspěšnější předseda obdivovaný značnou částí spolustraníků vrací legitimaci s hromovým bouchnutím dveří, když je přitom nějaký čas ve stále ostřejším střetu se stávajícím šéfem strany.
Miloš Zeman začal Jiřího Paroubka kritizovat už během podzimního povolebního přetahování, neboť si zřejmě uvědomil, že dnešní Topolánkova ODS není stejnou stranou jako za Klause a že se jí tentokrát do spolupráce s ČSSD skutečně příliš nechce. Zeman to vzal realisticky a mluvil o nutnosti uznat vítězství protivníka, které naopak Paroubek jakoby nechtěl vidět a stále čekal na svůj vysněný třetí pokus sestavit vládu. Zemanovy rady ho dráždily a vzájemné vzkazy přes média dostávaly říz. Jestliže nakonec za obratem dvou sociálně demokratických poslanců Melčáka a Pohanky stál v pozadí Zeman, toto kolo souboje s Paroubkem vyhrál na celé čáře. Pokud si někdo kladl otázku, proč vůbec střet vznikl, pak se nabízela odpověď, že Zemanovi vadí někteří lidé stojící po Paroubkově boku.
Ti, o kterých se důchodce z Vysočiny domnívá, asi ne bezdůvodně, že jej nepodpořili před čtyřmi lety v prezidentské volbě. V jeho seznamu těchto zrádců je už řada jmen takříkajíc odfajkovaných, to znamená, z vysoké politiky zmizela. A Miloš Zeman patrně v pomyslné likvidaci nepřátel pokračuje, a to, že se o některé z nich Paroubek opíral, bylo pro Zemana neodpustitelné. A ještě jednou, zařídil-li Zeman přes přeběhlé poslance instalaci Topolánkovy vlády, vytvořil se tak zároveň prostor k druhému prezidentskému pokusu, neboť si tím zavázal ODS vůči níž, respektive především vůči Topolánkovi, se po volbách choval Václav Klaus natolik nepřívětivě, až úspěch svého znovuzvolení poněkud podkopal.
A prezidentské křeslo může být ve hře klidně i nyní. To by vysvětlovalo, proč Zeman odchází ze strany poté, co na něho podal člověk stojící mimo ČSSD trestní oznámení pro podezření, že byl dohodnut s advokátem Altnerem a choval se teda korupčně nebo dokonce takřka tunelářsky. Expředseda mohl mít sice dojem, že přes kauzu Altner pokouší Paroubek jednou provždy setřást ze zad. Ale přinést důkaz, že Paroubek ono trestní oznámení inicioval, aspoň prozatím veřejnosti nedokázal. Odcházet proto tedy ze strany, která pod jeho vedením postupně sílila a došla až do jednobarevné vlády, působí jako překotné a spíš skoro zkratovité gesto, ale kdoví. Možná Zeman počítá s věrností svého křídla uvnitř strany, to znamená i s několika poslanci, kteří by nyní měli příležitost prokázat loajalitu.
Ti by přece mohli po čase vystoupit z klubu ČSSD, založit ve sněmovně jinou frakci, díky níž by Topolánkova vláda dožila v klidu volební období, což už by byl pro ODS pořádný důvod se revanžovat a Zemana dosadit na Hrad. A kde nalézt vhodnější chvíli pro podkování Paroubkovy pozice než v předvečer stranického sjezdu. Současný předseda to na něm bude mít po dnešku podstatně složitější, než se mohlo zdát ještě před několika dny. Svůj post možná obhájí, možná ne. Ale rozkol uvnitř ČSSD začíná v každém případě nabývat ostřejších obrysů. Zřejmě to Paroubek tuší a na mimořádné tiskové konferenci před dnešním polednem nepůsobil právě šťastně a nedokázal skrývat emoce, dokonce si neodpustil větu, že Miloš Zeman kdysi prý řekl, když si po vítězném soudním verdiktu v kauze Lidový dům znovu prohlédl jím samým signovanou smlouvu s advokátem Altnerem: "Který blbec to podepsal?"
Takže Paroubek v přímém přenosu, sice jako nenapadnutelnou oklikou, ale velmi jasně a jadrně sdělil národu, čím vlastně Zeman je. To už jsou takřka sládkovské manýry. S tím malým rozdílem, že Sládek nikdy nebyl premiérem, který by takto mluvil o jiném bývalém premiérovi. Paroubek samozřejmě popřel svůj podíl na trestním oznámení. Miloš Zeman se prý jen zoufale pokouší ovlivnit průběh nadcházejícího sjezdu a také prý neunesl svoji zodpovědnost za špatnou smlouvu s Altnerem. Že by ale kvůli tomu Zeman opouštěl stranické řady, to se člověku nechce věřit. Patrně mu za dohodu s Altnerem ani nic nehrozí, jak uvedl v odpovědi na dotaz přítomného novináře nynější právní zástupce ČSSD. Jde totiž o věc starou deset let. Zda k trestnímu oznámení na Zemana popostrčil veřejnosti neznámého pana Nováka, přezdívaného Večerníček, někdo z Paroubových blízkých spolupracovníků, Zeman mluví o šéfovi poradců Jaroslavu Tvrdíkovi, těžko hádat. Představitelné to je i zároveň není.
Ale můžeme odhadnout, že to o víkendu v Brně bude vřít. Podle toho, co z toho vzejde, může pak Zeman pokračovat v realizaci svého plánu, a že nějaký má, o tom nepochybujme. Zda je jeho cílem jen pokračující deratizace strany, tedy odstraňování starých nepřátel, anebo i partie o prezidentské křeslo, na to si ovšem musíme ještě počkat.
A zcela na závěr. Jakkoli jsou Zemanovy strategické schopnosti značné a bystrostí i předvídavostí zastiňuje expředseda drtivou většinu českých politiků, nikde není řečeno, že má léta stranou stojící vysočinský jezevec stále tolik síly a spojenců jako kdysi. Dnešním gestem se ale pustil do otevřeného boje, a to s velmi tvrdým protivníkem. Pokud by neuspěl, už by to pak vypadalo na definitivní ústup ze slávy a takový závěr politické kariéry si Miloš Zeman jistě nepředstavuje.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
