Nejdelší den Angely Merkelové

Kdyby v prvém kole volby podpořila kandidáta sociálních demokratů a zelených mohl se nový prezident jmenovat Joachim Gauck poté, co teoretická vládní většina dvaceti hlasů se v tajné volbě propadla o čtyřicet hlasů. To by byl konec pro černo-žlutou koalici a Merkelové by nezbylo nic jiného než složit svůj kancléřský úřad.

Strana Levice se svými sto dvaceti hlasy však nedokázala překročit svůj stín minulosti s východoněmeckým komunistickém režimem a podpořit sedmdesátiletého evangelického faráře. Nedovedla mu prominout, že tento bojovník za lidská práva éru NDR přirovnával k nacistické době. Nesmířila se, že po sjednocení země byl pověřencem pro správu dokumentů východoněmecké Státní bezpečnosti a otevřel je široké veřejnosti. Přesto, jak prohlásila předsedkyně poslanecké frakce zelených v Bundestagu Renate Kanastová, „Německo prostřednictvím kandidatury Joachima Gaucka zvítězilo“. Předsedkyně zelených Claudie Rothová zhodnotila výsledek volby, že šlo o „dobrý den pro demokracii“.

Šlo však o špatný den pro Angelu Merkelovou i když prohlásila, že zvolení jejího kandidáta teprve ve třetím kole neznamená odmítnutí práce její vlády. Kdo sledoval přímý přenos l4. zasedání spolkového shromáždění v budově Reichstagu nemohl přehlédnout po vyhlášení prvního a druhého kola voleb její zdrcenou tvář. Proto její prohlášení po zvolení Wullfa, že koalice podle jejího názoru odvádí dobou práci a může v ní nyní dále pokračovat neznělo věrohodně. Řada koaličních politiků žádá, aby se vyvodily důsledky z negativního průběhu voleb. Její stranický kolega, saský ministerský předseda Stanislav Tillich výsledek voleb hodnotí jako zmeškanou šanci pro nový start černo-žluté koalice. Předseda bavorské CSU Horst Seehofer prohlásil, že její výsledek nelze jen tak přejít. Obdobného názoru je i většina komentátorů a politologů. Bonnský General-Anzeiger je hodnotí jako „doposud největší bankrot kancléřství Angely Merkelové“. Frankfurtská Neue Presse konstatuje, že hlasy z vládního tábora, které směřovaly k Joachimu Gauckovi, byly zúčtováním s nejmocnější ženou Německa. A tak její kandidát Wulff s hlubokými škrábanci se podle Neue Osnabrücker Zeitun vyšplhal na vrchol reprezentativní moci Německa.

Ale černý Petr zůstal v ruce Angely Merkelové za její mocensko politickou hru navrhnout Wulffa do této funkce. Po negativní zkušenosti s jeho předchůdcem Horstem Köhlerem, nechtěla riskovat spolupráci s nezávislými osobnostmi jako je Joachim Gauck, i když jí byl politicky velmi blízký. V čele státu si přála místo myslitele notáře, který bude plnit, co požaduje základní zákon spolkové republiky. Ten po trpkých zkušenostech z předválečné výmarské republiky, kdy říšský prezident byl vybaven širokými výkonnými pravomocemi, hlavě spolkového německého státu umožňuje vykonávat prakticky jen reprezentativní úkoly.

Zítra na společném zasedání spolkového sněmu a spolkové rady tak složí slib 51letý nejmladší německý prezident Christian Wullf, který již rezignoval z funkce ministerského předsedy Dolního Saska, kterou zastával od roku 2003. Jde o kariérního politika, který vstoupil do CDU před 35 lety. Jako vrcholový politik na zemské úrovni patří mezi podporovatele multikulturního soužití německé společnosti. Mezi jiným povolal do své zemské vlády první muslimskou ministryni Aygül Özkanovou. Podle Südkurieru Christian Wulff je mužem politického středu. To v zemi kde většina lidí stojí na středové pozici není chybou. Ve srovnání se svým protikandidátem Gauckem je však pouze jeho bledým odleskem.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.