Nejen řasy z asijské kuchyně, Evropané dřív hojně konzumovali vodní rostliny

Zatímco v Asii jsou mořské řasy součástí výživy i léčby dodnes, v Evropě se vodní rostliny konzumují málo. Na světě je asi 10 tisíc různých druhů chaluh, jen 145 z nich je dodnes součástí většinou asijské výživy. Přitom v Evropě se tato strava objevila na jídelníčku o více než 3 tisíce let dřív než na Dálném východě. Studie o tom vyšla v časopise Nature Communications.

Čtěte také

Nezdravá půda, vodní květ v řekách. Genetika může pomoci omezit používání umělých hnojiv

V historické době se jedly vodní rostliny v Evropě ještě poměrně nedávno. „Byl to třeba i katrán, brukvovitá a slanomilná rostlina, která roste na mořských březích,“ uvádí příklad rostlinná bioložka Fatima Cvrčková. Autoři britské studie připomínají, že katrán se využíval i k léčbě kurdějí u námořníků.

V českých zemích se, jak vědkyně zjistila, požívala také semena kotvice plovoucí. To už teď není možné, rostlina je přísně chráněná. Nevíme přesně, jestli útlum konzumace vodních rostlin přišel s nástupem zemědělství, každopádně vědci doložili konzumaci chaluh na rostlinách z 10. století sesbíraných z Islandu, Británie, Irska a Bretaně.

„Mlela se mouka z oddenků orobince, vařily se nezralé orobincové doutníky. Dělal se salát z poupat blatouchu, ale prý se jich nesmí do něj dávat moc, jsou lehce jedovaté,“ říká bioložka.

Žabinec na talíři

V Holandsku se vědci zajímají o to, zda by zákazníci supermarketů nebo případní další potenciální konzumenti, přijali jako součást potravy okřehek. Jde o rostlinu, kterou známe také pod lidovým názvem žabinec, roste na hladině rybníků.

Čtěte také

Houby drží v podzemí až třetinu ročního objemu světových emisí. Uhlík teče jejich vlákny jako potrubím

„Je to rostlina na proteiny bohatá, krásně se kultivuje. Na balkóně nebo na okně z ní můžete vypěstovat celou zahrádku,“ doporučuje bioložka. Připomíná, že okřehek se konzumoval v 17. století mimo jiné v Holandsku. Měl tenkrát pověst náhražkové, hladové potraviny, které se říkalo vodní čočka.

Vědci nejsou proti, abychom jídelníček doplnili o další vodní rostliny. „Řasy jsou nástrojem, jak přispět ke snížení obsahu uhlíku v atmosféře, a jak omezit eutrofizaci mořských vod, obsah dusíku nebo fosforu,“ míní Jaroslav Doležel. 

Krmivo nebo hnojiva

Jsou oblasti Asie, kde se řasy už hojně pěstují, týká se to například Indie. Zájem o ně je ale patrný už i v Evropě. „V literatuře jsem zachytil pokusy o průmyslové pěstování řas i v Holandsku,“ říká vědec, který je mezinárodně známý mimo jiné tím, že jeho tým zásadním způsobem přispěl k přečtení genomu pšenice, ječmene i dalších plodin.

Upozorňuje, že řasy můžou najít využití jako krmivo nebo jako doplněk naší výživy, jsou totiž bohaté na jód, vápník, a jde o vhodný zdroj minerálů. Někdy se uvažuje také o využití řas jako hnojiva. „Otázkou zůstává, jak je to vše ekonomicky udržitelné,“ dodává badatel.

Může extrakt ze slunečnice chránit úrodu ovoce před plísněmi? Proč jsme přestali jíst mořské chaluhy? Jak se trénuje rostlina, aby rozpoznala jed? Poslechněte si celou Laboratoř. Účinkují rostlinní biologové Jaroslav Doležel a Fatima Cvrčková, spoluúčinkuje herec Roman Štabrňák.