Někomu ano, někomu ne

Už je to více než rok co krachly první kampeličky. Z celkového počtu 93 kampeliček se jich 20 dostalo do potíží, čili jsou v konkurzu, v likvidaci, pod nucenou správou či mají omezenu činnost. A z celkového počtu 128 tisíc členů jich má ohroženy vklady asi 105 tisíc. Několik představitelů kampeliček vyšetřuje policie, několik lidí je ve vazbě, ale nikdo se zatím neobjevil u soudu. Někteří bývalí funkcionáři kampeliček dnes dokonce organizují různá sdružení okradených družstevníků. Jisté je, že z kampeliček bylo rozkradeno asi 8 miliard korun. Předpokládá se, že se nuceným správcům podaří získat zpět jen asi 2 miliardy korun. A střadatelé zatím měrně čekají na výplatu svých pojištěných vkladů.

Důvod byl jednoznačný - ve Fondu pojištění kampeliček nebylo dost prostředků na výplaty vkladů. Vinu na tom nesou děravé zákony, takže odpovědnost padá na všechny, kteří je připravovali a schvalovali. Proto vláda i poslanci chtěli postiženým střadatelům pomoci. V tom byli všichni zajedno. Problém byl v tom jak. Poslanci ODS, US a lidovci letos několikrát na vládě požadovali, aby doplnila Fond pojištění kampeliček z prostředků Konsolidační banky a z výnosů privatizace. Tyto požadavky vláda odmítla, protože Konsolidační banka byla zřízena k podpoře ekonomické transformace a nemůže prý poskytovat půjčky, o nichž je předem jasné, že nikdy nebudou zcela splaceny. Nemožná je prý i pomoc ze státního rozpočtu, protože z něho lze poskytovat jen návratné finanční výpomoci a jen podnikatelským subjektům. S tím ovšem pravicoví poslanci nesouhlasili a odmítali vládní návrh řešit situaci vydáním státních dluhopisů. Poukazovalina fakt, že pomoc Fondu kampeliček není investice a proto by neměla zatěžovat příští generace.

Patovou situaci nakonec vyřešila změna postoje poslanců Unie svobody a několika lidoveckých poslanců. Přiklonili se k vládnímu řešení. To znamená, že pokud zákon schválí Senát a podepíše prezident, mají nešťastní klienti zkrachovaných kampeliček naději, že jim bude začátkem příštího roku vyplacena náhrada do výše 100 tisíc korun. Jedná se celkem o 6 miliard korun. Tento dluh se bude splácet v následujících 20 letech a zvyšuje už tak velké zadlužení státu. Z principiálních důvodů to asi není optimální, ale z hlediska postižených střadatelů je to asi potřebné řešení.

Druhý příklad se týká klientů zkrachovalých bank Pragobanka, Universal banka a Moravia banka. Rozdílem jednoho jediného hlasu zamítla Poslanecká sněmovna novelu bankovního zákona. Jeho sporným bodem totiž byla ta část, která umožňovala Fondu pojištění vkladů vyplatit částku až do čtyř milionů korun v závislosti na výši vkladu klientům zmíněných tří bank.To se vládě nelíbilo, protože by působnost byla retroaktivní a zákon platný v době krachu oněch bank tak vysokou náhradu nestanovil. To je sice pravda, ale zastánci tohoto zákona připomínali, že Česká národní banka ve většině předchozích zkrachovalých bank vyplácela vklady až do čtyř milionů, i když zákon stanovil limit jen do výše 400 tisíc korun. Zbyly tři banky, u kterých to tak nebylo a navrhovaná novela měla zrovnoprávnit klienty těchto bank s těmi ostatními. Takže klienti Moravia banky, Universal banky a Pragobanky mají smůlu. Je to ale vůči postiženým spravedlivéřešení?

Neschválená novela zákona o bankách obsahovala kromě zmíněného sporného bodu víc - harmonizaci s evropským právem. Obsahovala totiž také ustanovení, podle něhož mohli vkladatelé získat v případě výplaty pojištění 90 procent vkladu a to až do výše 25 tisíc eur, čili asi 875 000 korun. Bohužel, zatím zůstává limit pojištění jen 400 tisíc. Takže poslanci někomu dali, někomu nedali. Ale novela bankovního zákona se bude muset stejně připravit. Takže toho promarněného času je škoda.

ČRo 6 / RSE 12. prosince 2000 rse@cro.cz