Němci v Afghánistánu

Před třemi či čtyřmi roky tomu bylo opačně, čím byla německá vlajka větší, tím víc se cítili vojáci bezpečněji, tam kde byla německá vlajka, lidé křičeli: To nejsou Američané, ale Němci.

Bilance z poslední doby je ale špatná: V květnu přišli o život v Afghánistánu v městečku Kunduc tři němečtí vojáci na tržišti při útoku sebevražedného atentátníka. Podobně v Iráku už před pěti měsíci byla unsesena Němka Sinan Krause, které je vyhrožováno smrtí, pokud vojáci neopustí Afghánistán. V červnu byl ostřelován raketami v blízkosti Kabulu německý diplomatický konvoj a na začátku července byl unsesen jeden Němec, který byl propuštěn po vyplacení výkupného. Před pár dny byli uneseni dva němečtí pracovníci stavební firmy, když se blížili k přehradě v provincii Vardak. Po tomto únosu se přihlásil údajný mluvčí Talibanu německé agentuře dpa s požadavkem, chtějí-li Němci aby stavaři byli propuštěni na svobodu, musí se z Afghánistánu stáhnout jejich vojáci.

Samozřejmě, že v takovýchto případech v této oblasti nikdy není jasné o jaké únosce se jedná: jestli jde skutečně o radikální muslimy nebo o obyčejné kriminálníky, kteří baží jen po penězích. V posledním případě se ale spekuluje i o tom, že třeba nešlo vůbec o německé inženýry, ale že únosci se spletli a místo bratra afghánského viceprezidenta, který byl rovněž v koloně, odvlekli Němce.

Důvody takovýchto akcí jsou ale zřejmé: jakmile Talibanci zjistí, že v některé zemi existují pochybnosti o nasazení jejich vojáků v Afghánistánu, snaží se zvýšenou aktivitou proti ní přinutit tamnější parlament ke stažení vojáků. Svým způsobem si tedy za útoky na německé vojáky mohou Němci sami.

Americký expert pro Blízký východ Bruce Riedel německému zpravodajskému časopisu Der Spiegel řekl, že islámští bojovníci, kteří bedlivě sledují média v každé zemi, se vždy soustředí na tu, kde veřejné mínění co nejméně podporuje nasazení vojáků. Doslova řekl: "Taliban a Al-Kajda se soutředí vždy na toho, u koho mají největší šanci, že by ho mohli vytěsnit ze spojenecké koalice, tedy na nejslabší místo. Země, kde taková situace nastane a hodně lidí veřejně proti nasazení vojáků protestuje, se musí připravit na to, že jejich lidé budou častěji unášeni a na jejich vojáky budou vzrůstat útoky."

Der Spiegel vnímá tuto situaci velice vážně a napsal, že Němci vstoupili do Afghánistánu, aby tam přinesli bezpečnost, pořádek, justiční systém a vzdělání. Částěčně se to sice podasřilo, ale cena za to je vysoká. Spoková republika se totiž přiblížila Afghánistánu víc než Afghánistán demokracii. Únosy, útoky, vraždy, rolníci živící se pěstováním opia a podobné krutosti se už pevně zabydlely v myslích Němců a jsou součástí německé každodennosti. Jsou toho plné noviny, mluví o tom politici a díky tomu se najednou stává vzdálený Afghánistán sedmnáctou spolkovou zemí Německa. Tato země je slabá, leží kdesi na periferii, ale jak se to v historii stalo mnohokrát, může právě divoká periferie změnit centrum, jak jsem o tom hovořil v minulém komentáři. Nápad ministra vnitra Wolfganga Schäubleho zabíjet teroristy či povolit mučení, je toho přece jasným důkazem. Nesnížila se bezpečnost Německa, píše Der Spiegel, als snížil se pocit jistoty Němců, a to by mohlo vést k nebezpečným změnám.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .