Němečtí lékaři účtují po šedesáti letech

Statisíce lidí bylo přímo či nepřímo za asistence německých lékařů posláno na smrt. Dokumentuje to výstava "Smrtící lékařství - rasové šílenství nacionálního socialismu", která v těchto dnech probíhá v Drážďanech.

Ve veřejnosti stále ještě převládá názor, že medicínské zločiny nacistů byly zaviněny jen malou skupinou bezcharakterních lékařů, kteří se nechali svést nacistickou ideologií. Ve skutečnosti největší počet souputníků s nacisty byli právě němečtí medici a lékaři. Na univerzitách tvořili páteř nacionálně socialistického studentstva a v praxi pak souhlasili s rasovou teorií o zachování "zdravého německého společenství". Po převzetí moci Hitlerem v roce 1933 se s uspokojením zbavili často úspěšnějších židovských kolegů a přivítali, že nacisté postupně odbourali veškeré morální zábrany pro lékařskou vědu. Lékaři se tak podíleli na likvidaci nejen tzv. "rasově nečistých", ale i statisíců duševně nemocných nebo invalidních osob.

Po roce 1945 si mnoho německých lékařů založilo novou kariéru. To byl na příklad případ profesora Eduarda Pernkopfa, který se stal po anšlusu Rakouska rektorem vídeňské univerzity a v roce 1955 zemřel jako koryfej vědy. Teprve čtyřicet let poté byl odhalen jako aktivní nacista, který vyhodil po roce 1938 polovinu přednášejících. Proslavil se vydáním anatomického atlasu vysoce hodnoceného i v zahraničí, který byl, jak se zjistilo, zpracován na základě těl dodaných z mučíren a věznic gestapa. Ačkoliv vedení univerzity muselo vědět, za jakých podmínek byl vytvořen, vyretušovalo pouze hákový kříž a dále jej po válce používalo. Navíc bylo zjištěno, že zřejmě řada preparovaných částí umučených těl byla až do odhalení používána jako studijní pomůcky. Na podpoře nacistické vědy se podílelo i drážďanské muzeum hygieny. Místo dnešní výstavy nebylo tedy vybráno náhodně. V úvodu výstavy se setkáte se skleněnou figurou rasově čistého člověka, která sloužila nacistické propagandě.

Po převzetí moci nacisty v roce 1933 Hitler označil svou říši za "biologický stát". Ještě téhož roku vstoupil v platnost "Zákon o zabránění potomků rodově postižených". Na jeho základě byli muži i ženy, kteří trpěli dědičnými chorobami, nuceně sterilizováni. "Musíme mít zdravý národ, abychom se mohli v tomto světě prosadit", prohlásil ministr propagandy Joseph Goebbels.

Po vypuknutí války dal Hitler pokyn zbavit se jich fyzicky, a to jak dospělých tak i jejich dětí. Němečtí lékaři i porodní asistentky dostali od říšského ministerstva vnitra úkol zaregistrovat všechny postižené děti, které později byly zařazeny do programu euthanasie. V letech 1939 až 45 bylo tímto způsobem zavražděno na pět tisíc dětí umístěných v třiceti speciálních zdravotnických zařízeních. Drážďanská výstava dokumentuje, jak v plynových komorách v šesti centrech pro euthanasii vybudovaných v Německu a Rakousku, bylo více než

70 000 postižených žen a mužů zavražděno na pokyn lékařů, kteří je nikdy neviděli. Rodiny zavražděných byly informovány, že jejich příbuzní zemřeli na "zánět slepého střeva", ačkoliv tento orgán jim byl často již dávno předtím odstraněn. To vyvolalo takové znepokojení, že 3.srpna 1941 münsterský katolický biskup Clemens August von Galen protestoval v kázání proti těmto vraždám. Ve veřejnosti to vyvolalo takovou negativní odezvu, že Hitler vydal příkaz zastavit program euthanasie. Místo toho bylo rozhodnuto zbavit se postižených postupným vyhladověním.

V jedné z výstavních vitrín leží zadržený dopis jednoho z pacientů, který své matce v roce 1943 oznamuje, že se "nachází v málo obydlené oblasti, kde jsou vystavěni postupnému vyhladovění". Do konce války tak postupně zahynulo na 200 tisíc lidí hladem kvůli lékaři předepsaným "dietám". Kolik potravin bylo ušetřeno, bylo s německou perfektností zachyceno v tabulkách a barevně provedených grafech, které jsou rovněž vystaveny. V důsledku zavraždění přes 70 000 lidí bylo vzhledem k možnému jejich desetiletému dožití například ušetřeno 13 482 440 kilogramů masa.

Zkušeností nabytých při uskutečňování tohoto tajného vražedného programu, bylo pak plně využito v koncentračních táborech. Lékaři jako Josef Mengele rutinu zdokonalili svými experimenty na živých lidech. Drážďanská výstava má širší význam než pouze hodnotit události, které se staly před více než šedesáti lety. Hovoří i k dnešku a varuje, kam nás mohou zavést různé ideologie, neuznávající rovnost lidí a jejich právo na život.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .