Neprávem podceňované volby
Volby třetiny senátorů a s výjimkou Prahy všech krajských zastupitelstev jsou doslova přede dveřmi. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by mezi občany panovala nedočkavost, až se v pátek otevřou volební místnosti. Naopak je velmi pravděpodobné, že pokud k volbám nakonec dorazí každý třetí oprávněný volič, bude to velký úspěch.
Zkrátka senátu se zatím nepodařilo dostatečně přesvědčit veřejnost o svém smyslu, proto lidé senátní volby moc nelákají. Krajské samosprávy mají zase za sebou teprve první funkční období. Možná také kvůli tomu nebude účast ani v těchto volbách masová. Je to svým způsobem paradox. Vzhledem k pravomocím krajských zastupitelstev totiž mají občané větší možnost rozhodnout o dění ve svém regionu, než při volbách sněmovních. Přesto k nim chodí více lidí, než k těm krajským. Svým způsobem si za to mohou sami politici.
Konkrétně pojetím předvolební kampaně. Předhánějí se v ní v ideologických frázích a v agresivních útocích na oponenty. To podle zkušeností sociologů na voliče už moc nezabírá. Proto k volebním urnám zamíří pouze ti nejodolnější a nejdisciplinovanější. A protože jich je ve společnosti výrazná menšina, bude volební účast velmi pravděpodobně malá, což nahraje stranám s pevným voličským jádrem. Vzhledem k pravomocím krajů je škoda, že se předvolební souboj hlavně neodehrává například v rovině střetu o dalším osudu nemocnic, škol, anebo dopravní obslužnosti. Posledně jmenovaný problém v některých regionech výrazně ovlivňuje nejenom míru nezaměstnanosti, ale často rozhoduje i o vylidňování některých obcí.
Pokud se o těchto problémech hovoří, tak buďto pouze okrajově, nebo čistě ideologicky bez hlubších argumentů. Takže voliči tyto polemiky buďto vůbec neregistrují, nebo je utvrzují v přesvědčení, že je zbytečné k volbám chodit. Přesto budou krajské a senátní volby svým způsobem mimořádně zajímavé. Otestují totiž pozici šéfů dvou nejsilnějších stran. Stanislav Gross je v mírné výhodě. I když sociální demokraté s největší pravděpodobností nezvítězí, dopadnou určitě lépe než ve volbách do Evropského parlamentu. Podruhé tak špatný výsledek nemůže nejsilnější vládní strana udělat. Nelze dokonce úplně vyloučit, že by sociální demokraté mohli porazit komunisty. A protože Stanislav Gross jako nový šéf ČSSD nasadil svoji osobu do první linie předvolební kampaně, může zlepšení postavení sociální demokracie u voličů vykládat jako svůj osobní úspěch.
O tom, že mu na něm mimořádně záleží, svědčí nejenom to, že náklady na kampaň dosahují stovek milionů korun. Dalším důkazem je, že kvůli vrcholící kampani Gross vynechal jednání kabinetu a místo toho se snažil získat další voliče. Naopak v obtížnější situaci je předseda ODS Mirek Topolánek. Jeho strana se sice vyhřívá na výsluní voličské přízně, ale podle všeho dosáhla určitého stropu a lze očekávat postupný sestup. Neměl by být natolik dramatický, aby občanští demokraté krajské volby prohráli. Přesto výše vítězství a úspěch kandidátů ODS ve volbách senátních mohou výrazným způsobem ovlivnit další Topolánkův osud.
Nelze se proto divit zvýšené nervozitě, které v poslední době někteří občanští demokraté propadají. Asi nejviditelnějším důkazem je odstoupení a návrat do funkce šéfky podle všeho nepříliš vydařené volební kampaně Libuše Benešové. Zkrátka na první pohled nezáživné volby mohou výrazným způsobem ovlivnit českou politickou scénu. Promluví totiž do volby nového předsedy občanských demokratů a tím pravděpodobně i do obsazení postu nového premiéra. Po dvou vítězstvích sociálních demokratů se totiž v příštích sněmovních volbách počítá s úspěchem ODS. Krajské volby by rovněž mohly posílit sebevědomí některých dosud mimoparlamentních uskupení. Výrazný úspěch některých z nich ve více krajích by totiž mohl být signálem pro voliče, že ani ve sněmovních volbách by nemusel být hlas jim udělený předem ztracený. Tím spíš, že jednotlivé kraje jsou totožné s volebními obvody pro volby do poslanecké sněmovny. To vše dokazuje, že blížící se volby by neměly být tolik podceňovány.
V souvislosti s tzv. evropskými volbami se to už letos potvrdilo. Málokdo si před jejich konáním dokázal připustit, že mohou výrazným způsobem ovlivnit další osud vlády. Tentokrát sice ke změně vládního týmu nedojde, přesto zhruba rok a půl před sněmovními volbami půjde o velmi důležitý test popularity jednotlivých stran.
