Netaktní stížnost

Do české verze opozice prosadila, že se Úřad nebude zabývat jen totalitní minulostí komunistickou, jak bylo původně zamýšleno, ale rovněž nacistickou. Dnes se levici, jak patrno, přestala instituce zamlouvat vůbec. A co je pozoruhodné, návrh Ústav zrušit podepsala řada zákonodárců ČSSD (zpracoval jej údajně poslanec Zdeněk Jičínský), ačkoliv sociální demokraté dobře vědí, co s nimi kdysi komunistická totalita provedla.

Ústav má od tohoto měsíce ustavenou sedmičlennou radu, včetně předsedkyně Naděždy Kavalírové a včetně místopředsedy a krátce před vánoci rada zvolila prvého ředitele, historika Pavla Žáčka. Nic tedy nebrání, aby se činnost Ústavu, pod který spadá podstatný Archiv bezpečnostních služeb, tedy registr svazků Státní bezpečnosti, rozjela od počátku roku 2008 pokud možno naplno. A začalo ono větrání nezdravého vzduchu. Nechť by se ho vyměnilo co nejvíc dříve, než od pádu komunismu uplyne dvacet let.

Lze asi s úspěchem pochybovat o tom, že by kýžený Ústav zanikl verdiktem Ústavního soudu, ´těžko by na něm totiž nalezl něco protiústavního. A tak z celého podání zůstává spíš divný pocit. Zejména z toho, že tolik sociálně-demokratických poslanců podepsalo údajný Jičínského, ve kterém se, aspoň podle pátečního vydání Lidových novin mimo jiné říká: (cituji): "mnohostranné porušování lidských práv existovalo v někdejším Československu jen v 50. letech a se vývoj od takových projevů diktatury oprošťoval" (konec citátu). To se pak prý ovšem nezměnilo ani ve dvacetiletí po sovětské okupaci. (Znovu cituji): "Výkon státní moci v tomto období nelze zjednodušeně ztotožňovat s totalitními metodami zejména prvé poloviny 50.let." (konec citátu).

Ano, je pravda, že justiční vraždy a koncentrační tábory pro politické odpůrce se už skutečně po roce 1970 nekonaly. Komunistická Evropa se od brutálního stalinismu pohnula k poněkud civilizovanější formě totality. Ale totalitou samozřejmě zůstala a to v plném rozsahu. A porušování lidských práv v ní bylo alfou a omegou: od oblasti vzdělávání, přes cestování, až po politickou pluralitu a samozřejmě volné podnikání. Nesvoboda zůstávala trvalým principem, a kdo se mu příčil, měla ho v práci tajná bezpečnost a zmanipulovaná justice. Zastřelení na hranicích nezmizeli, stejně jako uvěznění ti, kdo kulkám na hranici unikli. Ve vězeních pobývali až do listopadových dnů vždy političtí aktivisté.

Dívat se tedy na toto období málem vlídně, anebo s mávnutím ruky, nelze v žádném případě. Kdo ono dvacetiletí pamatuje, nemůže než nevěřícně vrtět hlavou.

Lidové noviny se na zrušení Ústavu zeptaly předsedy ČSSD Jiřího Paroubka, který se podle své odpovědi domnívá, že činnost instituce hrozí politizací historické vědy, což prý nikdy nedopadlo dobře. Na tom by za určitých okolností mohlo něco být, ale obávat se toho dopředu není proč. Pomiňme, že si Paroubek nevybavuje relativizaci - eufemisticky řečeno - éry reálného socialismu ve stížnosti určené Ústavnímu soudu. Jde spíš o to, že slova o politizaci vědy zní nejasně a účelově. A hlavně o to, že vůči minimálně statisícům lidí, jimž husákovské období ničilo nerůznějšími způsoby životy, je celé podání stížnosti - opět eufemisticky řečeno - netaktní. Možná řada poslanců ČSSD ani pořádně nečetla, co podepsala. To by ovšem byla velmi chabá omluva. A hlavně - strana měla dávat příště pozor, kdo za ni formuluje různá stanoviska.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .