Nezaskočeni sněhem
S prvním sněhem se u nás tradičně žertuje, jak zima zaskočila silničáře. Jedná se o vděčný námět pro komentáře, glosy či fejetony a je až s podivem, jak se ta ironie neomrzí. Objektivně se ovšem situace výrazně zlepšila. Silničáři byli včas varováni meteorology a přiměřeně připraveni.
Nápadně dobře se navíc s prvním sněhem vyrovnali i řidiči. Na ulicích se neumíralo častěji, než o víkendech, kdy nesněžilo ani nemrzlo. Co se děje?
Že by to bylo prosperitou, díky které máme lepší auta a bojíme se poškrábat lak? Anebo naopak krizí, při které jeden neví, jestli bude mít práci a tím pádem na to, aby pořídil nové auto, jestliže to dnešní roztříská? Navíc pořizovat dnes auto na leasing či úvěr u lichvářů je ekonomické harakiri.
Vysvětlením, proč nebouráme, ovšem může být také banální strach. Silnice už jsou tak přecpané, že jde o život bez ohledu na počasí a roční dobu.
Tím nejpravděpodobnějším důvodem, proč nás letos nezaskočil první sníh, bude ovšem nesmírně rafinovaná kampaň ministerstva dopravy. Na téma povinné zimní výbavy vytvořilo takový chaos, že dlouho nikdo nevěděl, kde a kdy bude potřebovat zimní gumy. A zatímco novináři svým pátráním na pokračování plnili novinové stránky, nervózní motoristé přezouvali na zimu. Jestliže ještě nedávno byla pouze třetina vozů opatřena zimními pneumatikami, dnes prý naopak pouze třetina absolvuje zimu na letních.
Zbývá rozluštit poslední záhadu: Je to tím, že neradi platíme pokuty? Existuje lepší vysvětlení. Dvacet let po nabytí svobody nám dochází, že by s ní měla ruku v ruce kráčet odpovědnost. Že bychom začali řídit jako lidi? Alespoň na sněhu?
