Nízká důvěra vládě zatím spíš apriorní

Ale právě ona délka planého rokování, plného naschválů a neochoty dojít k jakési shodě také znamenaly, že když nakonec máme aspoň na nějakou dobu stabilní vládu, obecné uspokojení se zatím nedostavuje. Těm, kdo dali své hlasy levici samozřejmě nynější stav nemůže vyhovovat. Ale i mnozí voliči druhého tábora mohou být celkem snadno rozpačití. Někomu vadí, že Topolánkův kabinet dostal důvěru pomocí dvou poslanců zvolených na kandidátce ČSSD. Jiným se třeba nelíbí, že ve vládě sedí na velmi vlivném postu ministra financí Miroslav Kalousek, který nepožíval větší popularity ani před tím, než se pokusil vytvořit s Paroubkem vládu, která by mohla vzniknout s tichou podporou komunistů, čímž jeho kredit ještě poklesl.

Výhrady mají někteří občané patrně proti ministru zahraničí Schwanzenbergovi, jehož zprvu tak prudce odmítal prezident Klaus, podle průzkumů dlouhodobě nejdůvěryhodnější politik v zemi, jehož názory nejsou brány na lehkou váhu. Jiným se nelíbí ve vládě šéfová resortu školství Dana Kuchtová pro své ostré postoje vůči Temelínu. Také ministr vnitra Ivan Langer je postavou trochu kontroverzní. Vládu může poškozovat také korupční aféra původně hvězdného vicepremiéra Jiřího Čunka, jehož popularita v posledních týdnech výrazně poklesla. A tak dále.

A při hledání příčin toho, že vláda, pracující teprve několik týdnů, požívá zatím malé důvěry, podle v pátek zveřejněného šetření Centra pro výzkum veřejného mínění je to třicet jedna procent, méně než měl Paroubkův kabinet před volbami, bude zřejmě ještě víc. Například vstřícný postoj nejsilnější vládní strany k americké žádosti vybudovat na našem území radar coby součást protiraketového obranného systému. Ačkoliv řada pravicových voličů je proevropsky naladěných, z ODS zní často euroskeptické hlasy a je cítit nechuť k návratu debaty nad euroústavou. Při premiérovi Topolánkovi nakonec stálo štěstí a získal souhlas sněmovny se svým týmem, což je rozhodně i důsledkem toho, že byl ochoten riskovat, odmítal velkou koalici a od počátku tíhnul ke spolupráci s lidovci a Zelenými, ale tu a tam se chová poněkud nešikovně a může působit arogantně. A navíc je tu jeho - byť už dnes odeznívající, rodinná aféra, která mohla ovlivnit řadu lidí. A nezapomeňme na to, že vláda hodlá činit reformní kroky a těch se mnozí občané obávají.

Zkušenosti ovšem říkají, že výsledky průzkumů není třeba přeceňovat a že často odrážejí jen nějakou momentální náladu. Na to, aby Topolánkova vláda u občanů svůj obraz vylepšila má dost času. Nynějším stavem své malé důvěry se příliš trápit nemusí. Důležité je ale samozřejmě je, jak bude vystupovat coby kompaktní a výkonný tým, schopný navíc vysvětlovat své záměry v celé řadě oblastí. Zejména tam, kde by se mohli lidé cítit reformami ohroženi. Dnes se může díky značné medializaci například zdát, jakoby hlavním domácí politickým problémem byla zmíněná americká radarová základna. Ale pro občany jsou ve skutečnosti určitě důležitější otázky změn ve zdravotnictví, sociální a důchodový systém nebo výše daní.

Pro vládu je nepříjemné, že nemá silnější mandát, který by jí dovolil důslednější reformy, k nimž Českou republiku nabádají mezinárodní instituce. Bude-li ale myslet na veřejnost a osvojí-li si umění jasně hovořit a vysvětlovat proč chce činit to nebo ono, může i tak něco pozitivního učinit. A pokud zjistí, že to nelze, pak by měla koalice nalézt odvahu jít do předčasných voleb říci si o mandát dostatečně silný a nedržet se moci za cenu méně než polovičatého konání. Potom by si totiž vláda nízkou důvěru skutečně zasluhovala.

Bude zajímavé přečíst si výsledky průzkumu důvěry řekněme za půl roku, kdy veřejnost uvidí, jak si Topolánkův kabinet vede. Dnes je na to ještě příliš brzy a na místo obrazu skutečné důvěry poskytuje průzkum spíš odraz více méně apriorních sympatií či nesympatií.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .