NKÚ a nepoučitelní politici
Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán, který vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Míra jeho nezávislosti není samozřejmě dána pouze literou zákona, ale také, a možná hlavně, osobnostmi, které stojí v jeho čele. V poměrech České republiky to není vůbec zanedbatelné. Asi nejvýstižněji to charakterizoval ministr spravedlnosti Karel Čermák při nástupu do funkce. Nechal se slyšet, že je mu milejší mít méně dobré zákony, ale velmi kvalitní soudce, než naopak. Totéž se dá říci v případě Nejvyššího kontrolního úřadu.
Ten je na první pohled téměř bezzubý. Nemá totiž žádné páky, aby tlačil na odstranění zjištěných chyb a potrestal viníky. Samozřejmě kontroloři mají možnost podat trestní oznámení kvůli podezření ze spáchání trestného činu. Ve složité policejní mašinérii bývá však složité sledovat, co se v dané věci děje. A kontroloři nemají prakticky možnost několik let dohlížet na vývoj těchto případů. Přesto patří návštěvy lidí z Nejvyššího kontrolního úřadu k nepříliš vítaným. Kdo patří k pravidelným čtenářům hodnotících zpráv této instituce, už si musel zvyknout, že bez šrámu z kontroly vyjde málokdo. Svědčí to hlavně o tom, že kontroloři pracují důkladně a že se řídí heslem - padni, komu padni.
Když už nic jiného, závažná pochybení se přetřásají v médiích a viníci alespoň tímto způsobem dostanou přes prsty. Samozřejmě pokud nejsou potrestáni svými nadřízenými. "Je to klání s větrnými mlýny, ale je potřeba s nimi bojovat," tvrdíval dosud jediný šéf Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník. Zkrátka fungování této instituce mělo zatím smysl. Velkou měrou se o to zasloužil právě Voleník. Tedy člověk, který až do náhlého úmrtí v červnu letošního roku, stál v čele úřadu. Lubomír Voleník byl všeobecně uznávaný a nasadil laťku kvality pro šéfa této instituce hodně vysoko. Je možná paradoxní, že při usednutí do křesla presidenta Nejvyššího kontrolního úřadu vyvolával pochybnosti.
Měl totiž v kapse stranickou legitimaci ODS. To automaticky vzbuzovalo podezření, že více než svým svědomím se bude řídit přáními stranického sekretariátu. Celou dobu působení v čele úřadu nedal Voleník jedinou příležitost, aby si někdo na podobné osočení byť jenom vzpomenul. Z tohoto úhlu pohledu by tudíž nemuselo vadit, kdyby Voleníkův nástupce v době svého zvolení měl v kapse stranickou legitimaci. Podobně asi uvažovali poslanci, kteří nového šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu zatím hledali výhradně ve vlastních řadách. V první volbě se střetla sociální demokratka Kupčová s občanským demokratem Benešem. Podle očekávání nebyl zvolen ani jeden z nich. V čele nezávislé kontroly by totiž měla být osobnost, která není těsně spjatá s politickou stranou.
A Kupčová s Benešem nebyli pouze řadovými členy a poslanci, ale naopak působili nebo působí ve význačných stranických funkcích. Což mimo jiné znamená, že by se pouze těžko zbavovali podezření, že by mohli nezávislou kontrolu využívat k různým politickým hrátkám. Paradoxní je, že to nebyl hlavní důvod, proč v první volbě nebyl nikdo zvolen. Jitce Kupčové zatarasilo cestu do čela NKÚ zákulisní vyjednávání o obsazení jiných postů, například v konsolidační agentuře. Zkrátka politický obchod nevyšel a nikdo zvolen nebyl. Už před druhým hlasování bylo velmi pravděpodobné, že opět nový šéf NKÚ vybrán nebude. O přízeň poslanců se znovu ucházeli jejich kolegové, tentokrát pouze z opozičních lavic. Miroslav Beneš vstoupil podruhé do téže řeky a opět utržil debakl. Komunista Karel Vymětal pak dostal ještě méně hlasů. Možná, že se poslanci zalekli toho, že by v čele NKÚ stál člověk, který inicioval omezení pohybu novinářů po sněmovně.
Navíc by vládní koalice těžko dopustila, aby jí opozice uzmula už druhý presidentský post. Koaliční politici však sami nejsou schopni vybrat takovou osobnost, kterou by bez problémů ve sněmovně prosadili. Pro budoucnost kontrolního úřadu by bylo dobré, kdyby se šéfem nestal člověk, který by získal nejtěsnější podporu. Tím však těžko může být dlouholetý zasloužilý straník. Snad to pochopí i poslanci a budou vybírat nového šéfa NKÚ z jiných typů než dosud. Jinak zůstane tato důležitá instituce delší dobu pod provizorním vedením. Patrně to politikům až tak nevadí, nebo jim to snad vyhovuje?
