Jaroslav Smolka

Skladatel, muzikolog, hudební režisér, pedagog a příslušník generace, která do hudebního života vstoupila v 50. letech 20. století.

V roce 1956 absolvoval hudební vědu na Karlově univerzitě v Praze, v letech 1960–1964 pokračoval u Mirko Očadlíka v aspirantuře v oboru dějiny hudby. Kompozici se věnoval ve třídě Václava Dobiáše na hudební fakultě AMU v letech 1953–1955. Hudební teorii studoval u Karla Janečka, který Smolku ovlivnil umělecky i vědecky.

Od roku 1962 působí jako učitel dějin hudby na HAMU na Katedře teorie a dějin hudby. V roce 1991 se stal na této katedře profesorem, od roku 1997 vedoucím. Je autorem několika odborných muzikologických knih (např. Česká hudba našeho století (1961), Česká kantáta a oratorium (1970), Fuga v české hudbě (1987) ), mimo jiné se zabývá dílem Bedřicha Smetany a publikoval mnoho studií a kritik v hudebních časopisech. V letech 1960–1962 byl vedoucím dramaturgem umělecké hudby v Supraphonu, 1970–1972 působil ve stejné funkci v Pantonu.

Jako hudební režisér řídil několik set nahrávek, v roce 1994 zavedl na hudební fakultě AMU studijní obor hudební režie. V letech 1996–2001 pracoval pro Českou filharmonii jako dramaturg.

Ve své tvorbě navazoval zprvu na V. Nováka a B. Bartóka, později ho ovlivnil neoklasicismus i avantgardní tzv. Nová hudba. Dlouhodobě se věnuje spartaci historických skladeb. V této oblasti se zabývá českou varhanní tvorbou 18. století, revidoval například fugové suity podle českých anonymů 18. století. Významným počinem jsou spartace skladeb českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky.

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb