Otakar Ostrčil

Ostrčil je řazen ke skladatelům tzv. české moderny, vedle J. B. Foerstera, J. Suka a V. Nováka. Studoval klavír u Adolfa Mikeše a skladbu u Zdeňka Fibicha, který ho vedle B. Smetany kompozičně značně ovlivnil.

Výrazně se uplatnil také jako dirigent, jeho zájmy však nebyly pouze hudební. Vystudoval češtinu a němčinu na Karlově univerzitě a výuka těchto oborů na Československé obchodní akademii mu zpočátku zajišťovala živobytí.

V letech 1908 - 1922 vedl v Praze amatérské Orchestrální sdružení, které se za jeho řízení stalo důstojným konkurentem České filharmonie. Jako šéf opery působil v letech 1914 - 18 v Městském divadle Vinohrady, od roku 1919 byl dramaturgem opery Národního divadla. O rok později se stal jejím šéfem a na tomto místě setrval až do své smrti. Na scéně Národního divadla prosazoval zejména českou hudbu a měl zásluhu na uvádění nejnovějších titulů (v roce 1926 nastudoval například Bergova Vojcka).

Podle Fibichova vzoru komponoval především melodramy, opery, symfonické skladby, písně a sbory. Jeho hudební jazyk se postupně vyvíjel od vzorů Smetany a Fibicha k pozdně-romantické komplikovanosti a mahlerovsky pojaté monumentalitě. K jeho vrcholným orchestrálním skladbám patří Symfonietta (1921), symfonická báseň Léto (1926) a Křížová cesta, variace na vlastní téma pro orchestr (1928).

Tituly k pronájmu - viz Kompletní katalog skladeb

Tituly k prodeji:
Balada o mrtvém ševci a mladé tanečnici
Osiřelo dítě, op. 9

Pro nákup hudebnin navštivte e-shop Radiotéka.cz