Eliška Huber Malíková

Co mě přivedlo k mikrofonu?

Vlastně asi náhoda, během studentských let jsem moderovala maturitní plesy, různé městské slavnosti a o pár let později přišly další společenské akce, jako rockový festival nebo divadelní ples. A nakonec nabídka do rádia, která se přece neodmítá

Co považuji za moje rozhlasové „nej“?

Vzhledem k tomu, že jsem v rozhlase, jak se říká s nadsázkou 14 dní i s cestou, tak zatím počítám spíš ty „nej“ nepovedenější momenty, kterých je taky dost, byť jsou myslím jen malé a především technického rázu. Jinak mě nejvíc baví interakce s posluchači, třeba během písniček na přání nebo soutěží. To, když můžete někomu udělat radost, je pocit k nezaplacení. 

Co mě baví?

Divadlo, propadla jsem mu už v dětství a nakonec ho studovala, pak muzika, moderování, má malá dcera a když mi v tom všem vyjde chvilička času, tak nějaký dobrý film

Co mě drží nad vodou?

Kromě toho, že děti jsou smyslem života, a já to rozhodně tak cítím, se řídím heslem, že všechno se děje z nějakého důvodu. Takže mě nejvíc asi baví hledat právě ty důvody a pak být potěšena odměnou za všechna příkoří, které holt každému z nás život někdy přináší. A opět divadlo – atmosféra v šatnách během zkoušení, pocit při děkovačce, debaty o vytváření charakteru postavy. Divadlo je prostě kouzlo, které mě provází všemi etapami mého života a je jedním z jeho pevných bodů.