Nomura

Bývalý ministr financí Bohuslav Sobotka ze sociální demokracie novinářům řekl: "Nemůžeme připustit, aby si v demokratické republice nějaká finanční skupina skrze vládu pořizovala milost a vyviňovala se z trestního řízení. Vláda nemá oprávnění zasahovat do trestního řízení." Stejný názor mají pochopitelně i právníci, protože se vláda zavázala k něčemu, co ji v právním státe nepřísluší. Podle Jana Rumla, který se teď živí jako právník, jak řekl Mladé frontě Dnes, tímto krokem vláda zpochybnila dokonce veškeré dohody. "Na rozdíl od občana, který může činit vše, co není zákonem zakázáno, zákon stojí nad vládou." Jinými slovy vláda nemůže a nikdy se nesmí míchat jako výkonný orgán do věcí, které jsou vyhrazené pouze a výhradně orgánům činným v trestním řízení.

Představitelé ministerstva financí vedeného Vlastmilem Tlustým z ODS tvrdí, že objevili dokumenty, které dokazují, že ministerstvo se snažilo trestní případy související s pádem IPB politicky ovlivňovat. Toto podezření zesiluje i skutečnost, že Vlastimil Tlustý po vstupu na ministerstvo našel složku v archivu, která se týkala Nomury, úplně prázdnou a musel se snažit jednotlivé dokumenty dohledávat pomocí advokátních kanceláří. Nyní poradce ministra Tlustého, který vedl jednání s Nomurou, Radek Šnábl říká: "Našli jsme materiály, které obsahují minimálně diskutabilní návod, jak postupovat v trestněprávních otázkách." Mezi materiály je memorandum, v němž se píše, že pokud by Nomura nebyla ochotna přistoupit na požadavky České republiky o mnohamiliardovém odškodnění, je třeba "usilovat o rozšíření trestního stíhání na další osoby spojené s Nomurou".

Právě tyto dokumenty podle ministerstva financí vedly vládu k tomu, že se rozhodla požádat pro obviněné bankéře milost. Jenže právě tato věta představuje klíčový důkaz toho, jak jsme ještě nepochopili fungování demokracie, v níž platí jako jedno ze základních pravidel tzv. dělba moci. Pokud vláda něco takového našla, měla za povinnost dokumenty neprodleně předat orgánům v trestním řízení a ne se snažit tyto orgány obcházet. Vláda tímto krokem signalizuje nejen svým občanům, ale i celému světu, že se cítí být nad zákonem, a to je pro nás pro všechny velmi špatná zpráva. Občan, který si vyjádření vlády přečte, si nutně musí myslet, že vláda takovou žádostí o milost žádá třeba o milost i pro sebe či jí spřízněné osoby, a tím devalvuje výkon politiky jako řádného řemesla, které je u nás už beztak dost poškozené. Úkolem řádné vlády zvláště v mladé demokracii by mělo být politiku jako řemeslo, které spravuje zemi, rehabilitovat a ne ji dále poškozovat. Právník Oldřich Choděra zmiňuje v pondělnbích Lidových nbovinách jednu z možných řádných cest: Vláda se mohla obrátit na nejvyšší státní zástupkyní s žádostí o prošetření, které beztak již trvá šest let. Kdyby pak neshledala důvody k podání žaloby, mohla by celou věc zastavit.

Závazek podat žádost o milost má ještě hlubší a bolestivější vypovídací hodnotu, a sice o tom, co si naši japonští partneři o nás myslí: Angličanům nebo Němcům by si takový bod do obchodní dohody nedovolil nikdo ani navrhnout. Pro naše partnery stále patříme ke druhému či dokonce třetímu světu. Přístupem, který takový závazek připouští, jim jejich staré předsudky bohužel stále jen potvrzujeme.

Ani pondělní jasná slova prezidenta republiky Václava Klause pro Radiožurnál, že milost neudělí, z České republiky neodstraní už podezření, že u nás si je možné koupit vše, i milost. Může za to jednoznačně vláda.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .