Noriega

Ale po pořádku. Noriega je nyní ve vězení na Floridě, kam se začátkem 90. let dostal kvůli pašování drog a vydírání. Ví se, že brány americké věznice opustí 9. září. Dopředu se vědělo i to, že se nedostane na svobodu, že jen vymění jedny mříže za druhé. O jeho vydání totiž požádala nejen Panama, ale i Francie. V obou zemích čelí několika obviněním, které místní soudy ještě neprojednaly, ale jiné Noriegovy kauzy už projednat stihly a exdiktátora shledaly vinným.V Panamě by si Noriega za brutální vraždu svého odpůrce Huga Spadafory měl odsedět patnáct let a ve Francii má podle rozsudku z roku 1999 zaplatit vysokou pokutu za obchod s drogami a praní špinavých peněz a do žaláře tam má jít na deset let.

V pátek americký soudce William Hoeveler stanovil, že statut válečného vězně, který byl Noriegovi přiznán, bývalého diktátora po opuštění amerického vězení neuchrání od dalších obvinění a rozsudků. Takže zbývalo rozhodnout, kdo si Noriegu z Floridy vyzvedne, zda Panamci či Francouzi.

Noriegovi obhájci chtěli, aby přednost dostala Panama. Zdánlivě to jde proti zájmům jejich klienta, panamský rozsudek je přece tvrdší než francouzský a u sedmdesátníka je rozdíl, jde-li za mříže na deset či patnáct let. Jenže: V Panamě platí, že odsouzenec si po dovršení čtyřiasedmdesáti let může zbytek trestu odpykat v domácím vězení. To Američané nechtěli dopustit, a proto včera federální soudce William Turnoff rozhodl, že vyhoví francouzské žádosti.

Jedním z důvodů, proč si Američané nepřejí, aby Noriega skončil v domácím vězení, je i fakt, že v sedmdesáti si člověk leccos pamatuje. Noriega by si mohl zavzpomínat na dobu, kdy ho Spojené státy považovaly za svého člověka - a reportér, který by ty vzpomínky chtěl zaznamenat, by do domácího vězení pronikl určitě snáze než do skutečného žaláře.

S pravděpodobností hraničící s jistotou lze říci, že takové interview by pro Spojené státy příjemné nebylo, a to dokonce i v případě, že by Ortega mluvil jen čistou pravdu.

V sedmdesátých letech minulého století a ještě v první půli 80. let byl Manuel Noriega úzkým spojencem Washingtonu. Noriega, který se propracovával stále výš v panamské armádě a pak i v politice, byl Američanům zprvu velmi užitečný: dával jim informace nejrůznějšího charakteru, diskrétně zprostředkovával předávání amerických zbraní protikomunistickým bojovníkům ve Střední Americe, a tak dále a tak podobně.

V amerických očích byl Noriega byl navíc mužem, který spolehlivě ochrání americké zájmy v Panamě, především strategický klenot jménem Panamský průplav. Mimochodem, území dnešní Panamy se od Kolumbie mohlo kdysi odtrhnout jen proto, že tomu přáli Američané. Věděli, že Panamci budou za nezávislost vděční - a že se to projeví i v otázce průplavu.

Za služby, které jim poskytoval, se Američané Noriegovi dovedli odměnit. Byl na výplatní pásce CIA - roční apanáž ve výši 110 tisíc dolarů mu osobně zařídil tehdejší ředitel CIA George Bush starší. Američané také dlouho přehlíželi Noriegovy přehmaty a zločiny - o jakých by, kdyby spáchal nějaký komunistický diktátor, mluvili hodně hlasitě.

Postupem času však Washington dospěl k názoru, že Noriega ztratil smysl pro míru, že zpychl, že sleduje jen své zájmy, že se ze spojence stal neúnosnou přítěží. V roce 1988 senátor John Kerry uvedl, že "příběh generála Mauela Antonia Noriegy představuje jedno z nejvážnějších zahraničně politických selhání Spojených států". Tou dobou už byly americko-panamské vztahy na ostří nože a Noriegovo diktátorství se chýlilo ke konci. V prosinci 1989 vtrhlo do země dvacet tisíc amerických vojáků - které tam vyslal tehdejší prezident a dřívější Noriegův ochránce George Bush - a diktátorova moc se zhroutila jak domeček z karet.

Je možné diskutovat o tom, zda Noriega mohl bojovat proti americké převaze, když mu nepřítel vybombardoval generální štáb. Nicméně okolnost, že se o odpor ani nepokusil a ukryl se na papežské nunciatuře, na něj vrhá stín zbabělce. S vyhlášením války přitom začal on sám - pět dní předtím, než Američané napadli Panamu, přiměl svůj parlament k přijetí deklarace, že země je se Spojenými státy ve válečném stavu.

Nunciaturu nakonec opustil dobrovolně. Získal za to zmíněný statut válečného zajatce, ale ten ho neuchránil od pozdějšího rozsudku. Za pašování tun kokainu do Spojených států obdržel od amerického soudu 40 let. Trest, zredukovaný o vazbu a za dobré chování, vyprší právě 9. září.

Potom Noriegu čeká sladká Francie.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .