Norové volí parlament

Úspěchy a jakási nehybnost je ostatně i hlavním trumfem strany, která usiluje o opětovné vítězství v zemi krále Haralda. Jak říká premiér Jens Stoltenberg, Norsko dobře zvládá světovou krizi, nezaměstnanost je stále pod tříprocentní hranicí a sociální práva všech jsou v maximální míře zajištěna.

To vše je možné nejen díky Stoltenbergově levo-středovém kabinetu, který vládne od roku 2005 a má šanci být po mnoha letech prvním, který se po volbách vrátí k moci, ale i díky nerostnému bohatství. Kdysi relativně chudé Norsko čerpá od konce 60. let ropu a zemní plyn, a díky tomu jeho příjmy daleko předběhly příjmy jeho někdejších "starších bratrů", jako je Švédsko a Dánsko.

Právě přerozdělení tohoto bohatství je jedním z kamenů úrazu současné norské politiky. I když do Norska díky ropě přiteče každoročně kolem 40ti miliard dolarů, strany se už v půli 90. let rozhodly velkou část tohoto bohatství nerozpouštět, a raději investovat. D9ky tomu mohou udržovat relativně nízkou inflaci, a především uchovat část zisků pro budoucí generace. Jedním z problémů je fakt, že bohaté Norsko tak trpí mnoha podobnými problémy jako mnohé méně šťastné země, zejména velmi dlouhými čekacími lhůtami v nemocnicích kvůli nedostatku zdravotního personálu, a nebo nedostatečnými službami pro staré lidi. Také norská infrastruktura, zejména silnice, by podle mnoha názorů mohla být podstatně lepší. To jsou věci, se kterými se smíří občanům Portugalska, ale je těžké je vysvětlovat obyvatelům pátého největšího exportéra ropy na světě.

Tyto otázky katapultovaly na pozici druhé nejúspěšnější strany Pokrokovou stranu, v jejímž čele Siv Jensenová. Tato strana se v mnoha ohledech shoduje s některými jinými pravicovými stranami, jako je snížení daní, privatizace a další liberalizační opatření. Na rozdíl od nich ale mnohem více tlačí na rychlejší rozpuštění nahromaděného bohatství. Druhým důležitým tématem Pokrokové strany je odpor vůči přistěhovalectví. V současné době je v Norku už asi desetina obyvatel narozená v zahraničí, a do země přichází čím dále více azylantů, v posledních letech zejména z Afghánistánu, Iráku, Eritreje nebo Somálska. Pokroková strana tedy hraje i touto kartou, a její případný úspěch by mohl zamíchat kartami.

Zatím se totiž považovalo za nejpravděpodobnější, že těsně zvítězí levo-středový blok premiéra Stoltenberga. Nyní je zde možnost, že vítězem bude naopak s malým náskokem středo-pravý blok, ovšem nikoli pod vedením zmíněných populistů z Pokrokové strany, ale spíše Konzervativní strany. Její předsedkyně Erna Solbergová by si pak asi musela vybrat, zda bude vládnout s menšími pravicovými stranami, jako je křesťansko demokratická a liberální strana, a nebo zda by se rozhodla pro Pokrokovou stranu, s níž by ovšem nechtěli spolupracovat zmínění křesťané a liberálové. Rozpor na pravici by tak mohl vést k tomu, že by nakonec byla utvořena menšinová levicová vláda - to vše bude nicméně předmětem spekulací, až budou v dalších dnech oznámeny výsledky hlasování.

Kromě přistěhovalectví a rozdělení příjmů z nerostného bohatství se do norské politiky vrátilo už jednou vyřešené téma, to otázka vstupu do Evropské unie. Norsko odmítlo už v roce 1972 vstup do tehdejšího Evropského hospodářského společenství, a navzdory vládnímu přání Norové v referendu v roce 1994 znovu odmítli vstup tentokrát do Evropské unie.

Konzervativní strana, která bude mít z hlediska pravice rozhodující slovo při sestavování koalice, prosazuje vstup do EU s tím, že by to prospělo norskému hospodářství. Levicová strana práce, naopak nejsilnější levicová strana, se také vyslovovala pro vstup, ale nyní své stanovisko stáhla kvůli negativnímu názoru ostatních členů dosavadní levo-středové koalice. Norsko se o své bohatství nechce dělit více, než je nutné.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .