Nové napětí mezi Severní a Jižní Koreou
Společná ekonomická zóna Kesong, zřízená těsně vedle nejhlídanější hranice světa, oddělující korejský Jih a Sever, bývala vydávána za symbol korejsko-korejského smiřování. A za důkaz, jak se toto usmiřování oběma stranám vyplatí.
Severní Korejci poskytli prostor a zajistili levnou pracovní sílu, celkem třiadvacet tisíc párů rukou. Jihokorejci do projektu vložili kapitál a know-how. Výsledek? V průmyslovém parku Kesong podniká sedmdesát jihokorejských firem. Vyrábí tu hlavně spotřební zboží, oděvy, boty, kuchyňské potřeby či hodinky, ale také stavební materiál. Se zbožím, které tu díky nízkým nákladům na pracovní sílu pořídí mimořádně levně, mohou Jihokorejci kvůli jeho láci snáze uspět na světových trzích. Proto se jim vyplatilo financovat i výstavbu a provoz železniční tratě, která Kesong s Jižní Koreou spojuje. Zóna je však výhodná i pro Severní Koreu. Znamená pro ni vítaný zdroj deviz, jež si země jinak opatřuje velice nesnadno - nemajíc v podstatě co nabídnout.
Tím nepochopitelnější se zdá zpráva, že Severní Korea z průmyslové zóny Kesong vypověděla jedenáct jihokorejských manažerů. Proč to komunistický stát udělal? Netrestá tím více sebe než kapitalistického souseda z jihu, který je ekonomicky natolik úspěšný, že by se bez společné zóny v Kesongu snadno obešel?
Přestože Pchjongjang odvolání jihokorejských manažerů nijak nezdůvodnil, zdají se jeho motivy jasné. Dává tu o sobě vědět rivalita mezi severokorejským vedením a novou jihokorejskou administrativou vedenou prezidentem I Mjong-bakem.
I Mjong-bak, který je politicky napravo, kritizoval v kampani předcházející loňským prezidentským volbám své levicové předchůdce, že vycházeli Severní Koreji příliš vstříc a příliš málo toho od ní dostávali: režim se nijak nedemokratizoval a ve vojenské oblasti zůstával hrozbou. Do prezidentského úřadu byl I uveden před měsícem a očekávaná korekce severokorejského kursu se ohlásila minulý týden. Minulý týden jihokorejský ministr pro sjednocení Kim Ha-džung řekl, že chystané rozšíření kesongského parku je závislé na pokroku severokorejské denuklearizace.
Připomeňme, že podle dohod z loňského roku měl Pchjongjang postupně odstavit všechna svá jaderná zařízení, což splnil jen částečně, a do konce roku měl světu poskytnout kompletní dokumentaci svého jaderného programu - což nesplnil vůbec. A to je obrovský problém nikoli pouze pro korejsko-korejské vztahy.
Vláda I Mjong-baka se kromě toho tento týden nechala slyšet, že je nezbytně nutné více se zajímat o dodržování lidských práv v Severní Koreji, lépe řečeno o jejich porušování. A že by bylo dobré více o tom mluvit i na půdě OSN.
V obou prohlášeních musel Pchjongjang nutně vidět provokaci, na niž je třeba nějak odpovědět. Odtud zřejmě věje vítr, který z Kesongu odfoukl jedenáct jihokorejských manažerů.
Význam tohoto severokorejského gesta však není třeba přehánět. Je to pouhé varování, nikoli vyhlášení války. Vážné by to začalo být, kdyby se provoz kesongské zvláštní zóny zastavil, a k tomu se zjevně nikdo nechystá, anebo kdyby Sever z Kesongu šmahem vypověděl všechny jihokorejské ředitele, vedoucí a techniky, kterých jsou tam stovky. A ti zatím zůstávají a vše nasvědčuje tomu, že lidovědemokratické ruce budou v Kesongu ve velkých sériích nadále vyrábět zboží pro kapitalistickou cizinu.
Vážné to je se severokorejským jaderným programem. Sever ušel na cestě k denuklearizaci jen díl cesty. Už v červenci zavřel reaktor v Jongbjonu, což byl jeho dodavatel plutonia pro jadernou zbraň. Stále ale dluží odpovědi na zásadní otázky jako: Kolik plutonia v Jongbjonu získal, na kolik hlavic by to přesně vystačilo? Co bude s jeho jaderným arzenálem? Jak se zajistí, aby se zařízení a technologie užívané v jongbjonském reaktoru a při kompletování jaderné pumy nedostaly do nepovolaných rukou?
Uspokojivé odpovědi na tyto otázky měla Severní Korea poskytnout už před čtvrt rokem. Prodlení je velké, což je zneklidňující; záležitost je důležitá a naléhavá, což je alarmující - a ke všemu jde o stát, jemuž se, jak letité zkušenosti ukazují, dá věřit jen něco a jen někdy - což je vrcholně matoucí.
Jisté je pouze jedno: od Severní Koreje se dočkáme ještě mnoha překvapení. A ne všechna budou příjemná.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
