Noví politici

Mělo se za to, že národ je souhrn lidí žijících jedním jazykem. Jungmann zase kladl rovnítko mezi jazyk a filosofii, tedy strukturu ideí a konceptů, s kterými dané společenství pracuje.

Stará moudrost ale praví, že moc i bezmoc korumpují. A právě ta korupce se rychle odrazí na jazyku. Jazyk vládnoucích elit, které jsou korumpované mocí se začne rychle vzdalovat jazyku těch, kteří jsou korumpovaní bezmocí, až si obě skupiny lidí vůbec nerozumí.

Politické špičky mluví pomocí nějaké ptydepe a lidé na ně hudrují, protože jim nerozumí a díky tomu se na ně dívají povětšinou jako na nepřátele a příživníky. Pánové Martin Bursík, předseda zelených, který je poprvé přivedl do parlamentu a nový předseda lidovců Jiří Čunek ještě mocí zkormpovaní nejsou a na jejich jazyku i postojích je to hned slyšet ať hovoří kdekoliv, v novinách, rozhlase či televizi.

Oba dva upřednostňují programové priority před perzonálním obsazením vlády a pan Bursík to říká často ještě ostřeji: Tomu, co si ODS a KDU-ČSL napíší do programů, nemůžu moc věřit. Po tom, co předvedli členové ODS po mobilizaci proti sociálním demokratům, kdy uzavřeli tzv. opoziční smlouvu právě s nimi a po té, co Miroslav Kalousek, který chtěl vstoupit do vlády se sociálními demokraty podporované komunisty, ač předtím užíval silnou protikomunistickou rétoriku, už zdravý chlapík či žena nemůže těmto politikům věřit doopravdy vůbec nic. Logika politického provozu se vzdálila logice občanů a programy se proměnily jen v prázdné účelové nálepky, na které se politici při dělení moci nakonec vůbec neohlíží. Zaklínací formulky o stabilitě ve státě jen tuto korupci zakrývají.

Podobně Jiří Čunek, byť třeba ne moc šťastně, vrátil do veřejného prostoru problém romské otázky. Důrazně nám připomenul, že tím, že cikánům říkáme Romové jsme vůbec nic nevyřešili a že řeči o porušování lidských práv, kterými kritici na pana Čunka útočí, jsou často jen řeči, kterými se zakrývá naše nečinnost nad jednou velice palčivou otázkou, která bude s odstupem času představovat čím dál tím složitější problém. Navíc se ukázalo, že přestěhování Romů z třikrát vypálené ruiny do čistých a nových barevných unibuněk se - alespoň prozatím - i jejich chování změnilo. V nových prostorách si sami udržují podle očitých svědků pořádek.

Nedůvěra pana Bursíka, který má samozřejmě méně svázané ruce než Jiří Čunek, který stanul v čele staré strany a musí brát ohledy na postoje vlivných členů, některé si musí zavázat a na jiné být přísný, aby je uhlídal, je proto formulována ještě zřetelněji. Například pro Právo řekl Martin Bursík v sobotu 16. prosince tato slova:

"Jednání s ODS nebude vůbec jednoduché, protože my politiku nevnímáme jako hru. Motivací naší účasti v politice je posuzovat témata, která jsme do ní přinesli. Jestliže ODS z té původní trojkoaliční smlouvy vykuchala téměř všechny priority Strany zelených, protože žila v domnění, že ji už nepotřebuje, tak předpokladem jakýchkoliv úvah o vzájemné spolupráci samozřejmě je, že se k nim vrátí. Ale ta snadnost měnění postojů mě děsí." Konec citátu.

Pohled muže zvenčí, kterým pan Bursík do nedávna ještě byl, je právě pro řádného občana, i když není ani trochu nazelenalý, nejlepším důkazem o korupci mocí: být u ní a mít ji, je pro starou gardu politiků důležitější, než cesta, jak ji dosáhli a co za ni museli zaplatit. To je ten hlavní důvod, proč by se měli politici velice často měnit. Zvlášť v mladých demokraciích, kde stále jen velice slabě funguje kontrola mocných jak veřejností, tak soudy a médii.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .