Noviny a budoucí prezident
Když jsem před více než týdnem odjížděl na dovolenou, měl jsem možnost během několika hodin porovnat noviny z téhož dne ve třech zemích. Doma se věnovaly hlavní deníky na prvních stránkách hlavně tomu, že na slunci bude 55 stupňů celsia, viz Lidové noviny a nebo psaly o tom, že bude v Česku Afrika, to znamená 39 stupňů, že nám hrozí teplotní pád a prudké bouřky, že výpravčí zaskočil za kolegu a srazily se vlaky a že každé třetí pivo bylo pod míru. Tak vypadala toho dne první stránka Mladé fronty Dnes.
Hlavní deníky v Nmecku či ve Francii se zvýšeným teplotám věnovaly jen uvnitř listu a samozřejmě jako hlavní téma zpracovávaly vypovězení a aktualizaci Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě (označovanou zkratkou CFE), určující počty tanků, děl, bojových letadel, vrtulníků a obrněných vozidel návrhy německého ministra vnitra Wolfganga Schäubleho, které mají zpřísnit tresty pro teroristy a situací v Pakistánu. Francouzské noviny se navíc zabývaly vztahy nového prezidenta Sarkozyho s německou kancléřkou Merkelovou a jak toto spojení může ovlivnit další vývoj Evropské unie a zevrubněji rozebíraly blížící se volby v Turecku atd. atd.
Po tomto letmém porovnání médií jsem měl pocit, že neopouštím malý stát, který leží v srdci Evropy, ale vzdálenou šťastnou ostrovní říši, která je od Evropy nekonečně vzdálená a nic z toho, co se ve světě děje, se tamnějšího obyvatelstva vůbec netýká. Důležité informace byly umístěné až hodně vzadu a ještě navíc doplněné o karikované informace typu Komiksový Tintin je rasista, či Češi mohou zachránit bulharské sestry.
Když jsem se po více než týdnu vrátil, situace se opakovala: Hlavní stránky se dále zabývaly tím, že horko bude pokračovat, že třetina patnáctileých dětí pije pravidelně alkohol, viz Právo, že nový Potter je na trhu, viz Lidové noviny a že tyran může v klidu zabíjet, tedy slabou ochranou týraných žen, o tom zase psala Mladá fronta Dnes.
Nejobsáhlejší materiál v Právu byl věnován rozhovoru Alexandra Kramera s možným kandidátem na prezidenta Jiřím Dienstbierem. Vzhledem k tomu, že uběhla jen krátká doba od francouzského duelu mezi Segolén Roaylovou a Nicolasem Sarkezym, bylo s čím srovnávat a s velkou chutí jsem se do rozhovoru pustil, abych se dozvěděl, s jakým programem by eventuélní kandidát na prezidentský stolec přicházel, jaké změny by nám nabízel. Místo toho jsem s údivem ale musel konstatovat, že redakci i zpovídajícího redaktora víc než program zajímají technikálie, to jest není-li na podzim pozdě začínat s kampaní, když volby budou začátkem příštího roku, způsob jak bude Jiří Dienstbier přesvědčovat poslance, jestli by chtěl mít ochranku a bude-li objíždět města a vesnice, kdo ho hodlá podpořit, co na to Jiří Paroubek, bude-li jednat s komunisty a nebude-li mít problémy s tím, že jeho dcera žije s šéfem zelených Martinem Bursíkem atd.
Na nejdůležitější otázky, které by se týkaly vývoje Evropské unie, naší národní bezpečnosti, terorismu, vývoje v Rusku atd. vůbec nebyl čas a místo toho jsme se dozvěděli, že pan Dienstbier byl proti bombardování Srbska, že je proti umístění radaru v České republice bez dohody s NATO a že pojmy pravice a levice přežívají z časů třídního boje.
Porovnáme-li tedy situaci ve Francii před prezidentskými volbami s dnešní předvolební situací u nás, musíme konstatovat: zaprvé, že Jiří Dienstbier nepřichází podruhé na politické jeviště s nějakým zřetelným a jasným programem, Mitterrand například vyhrál volby se svým slavným stobodovým programem a podobně paní Roaylová představila svůj stodesetibodový program a to již v lednu a jak analýzy později ukázaly, i to bylo pozdě: Nicolas Sarkozy budoval svou ikonu s názvem Sarko pilně několik let, a to byl jeden z důvodů, proč vyhrál: stal se symbolem změny.
Můžeme za to ale i my novináři, když si pletemě žánry: technikáliemi volby se má zabývat analýza, protože ty jsou zřejmé, a interview by se měl týkat hlavně programu, protože ten je výlučně věci zpovídaného a nikdo o něm nic neví. Média, jak nedávno napsal Jürgen Habermas, totiž nenaplňují jen poptávku, ale zároveň ji vytvářejí. Zajímáme-li se především o počasí a o pivo, je zřejmé že ani prezident či kandidát na něj nemusí předvádět nějaký výjimečný výkon.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
