Nový post exministra Tvrdíka
"Že by pan Tvrdík neměl kde pracovat, to se nebojím, už proto, že je to kamarád ministra vnitra Stanislava Grosse, který se o své přátele umí vždycky dobře postarat". Právě tak to hodnotil další budoucnost Jaroslava Tvrdíka po rezignaci na post ministra obrany místopředseda ODS Petr Nečas. Alespoň tento jeho výrok se na začátku června objevil v Mladé frontě Dnes. Po Tvrdíkově odchodu se totiž diskutovalo o tom, kam by mohl bývalý ministr zamířit. Vzhledem k tomu, že jde o člověka, který měl možnost nahlédnout do důležitých dokumentů v rámci NATO, očekávalo se, že o něj bude v podnikatelských kruzích velký zájem.
Sám Tvrdík tento názor přiživoval tvrzením, že pár dní po rezignaci obdržel desítky nabídek na zaměstnání od soukromých firem. Nečasova slova právě v tomto kontextu mohla znít nepatřičně. Člověk, alespoň trochu znalý poměrů, věděl už tehdy, že nezněla. Jaroslav Tvrdík zanechal v politice zřetelnou stopu. V době, kdy uvnitř Sociální demokracie panuje napětí, se právě takovýto člověk může hodit. Třeba místopředsedovi ČSSD Stanislavu Grossovi, jehož vztah s Vladimírem Špidlou není už delší dobu ideální.
Uklizení Tvrdíka na dobře placený post může jedna strana dosáhnout jeho neutralizace, druhá si ho naopak může ještě více zavázat. Dalo se tudíž očekávat, že sociální demokraté Tvrdíka bez práce dlouho nenechají. Přesto asi málokdo počítal s tím, že si při hledání trafiky pro Tvrdíka bude vládnoucí Sociální demokracie počínat tak neomaleně. Tedy že se bude celá věc dít prakticky před zraky veřejnosti. Stačí nahlédnout do novin a zrekapitulovat si nabídky, která místa byla údajně pro Tvrdíka připravena.
Nejprve se hovořilo o tom, že by se měl stát šéfem bezpečnostního oddělení Českého Telecomu, tedy podniku, ve kterém drží významný podíl stát. Další Tvrdíkovou štací mělo být Aero Vodochody, tedy podnik, který ve funkci ministra obrany tvrdě kritizoval kvůli bitevnímu letounu L 159. Toto letadlo označil Tvrdík jako stroj, který více ohrožuje piloty, než protivníka. Podle očekávání se proti Tvrdíkovu angažmá postavil významný akcionář Aera firma Boeing.
Další nabídka měla mít podobu působení ve státním podniku Česká správa letišť. Konec hledání učinilo až úterní jednání dozorčí rady Českých aerolinií. V nich má rozhodující slovo stát. Jeho zástupci odvolali celé představenstvo. Zároveň najmenovali nové vedení, v čele s Jaroslavem Tvrdíkem, takže místo soukromé firmy zakotvil bývalý ministr obrany ve státem ovládaném podniku. Navíc se do jeho čela dostal hodně nestandardním způsobem.
Například ministr dopravy Šimonovský, do jehož kompetence aerolinie spadají, na televizní obrazovce řekl, že o tom nic dopředu nevěděl. Samozřejmě byl Tvrdík jmenován bez jakéhokoliv výběrového řízení. Jeho hlavní kvalifikací bylo působení v čele resortu obrany. Dobrý ministr musí být schopným manažerem a měl by tudíž zvládnout řízení jakékoliv firmy. Byl však Tvrdík dobrým ministrem nebo pouze zdatným mediálním hráčem, který si dovedl vytvořit lepší pověst, než jakou by podle odvedené práce měl mít?
Tvrdík využil dobu,kdy se pod vlivem teroristických útoků začala jevit nevyhnutelnou profesionalizace armády, což je pro veřejné mínění populární téma a protože ho Tvrdík dokázal dobře uchopit, vyšplhal se na žebříčku popularity mezi politiky na přední místa. Plány, jak zmodernizovat armádu, však neměly reálný základ, takže zůstaly pouze na papíře nebo spíše v ministrových výrocích. Když došlo na skládání účtů, měl Tvrdík v ruce pouze vzletné plány bez potřebných peněz, což ostatně sám přiznal. Stačí ocitovat jeho zdůvodnění rezignace: "Reforma tak, jak byla koncipována, není proveditelná, je potřeba za to přijmout zodpovědnost". Konec citátu.
Převedeno do nové Tvrdíkovy role, nastupující šéf Českých aerolinií může naslibovat podřízeným vyšší platy a lepší pracovní podmínky, cestujícím zase levnější letenky, lepší spoje, služby i dopravní prostředky. Může to podat tak přesvědčivě, že mu všichni uvěří. A když dojde na proměnu slibů v činy, může opět dramaticky vystoupit před televizními kamerami a říci, že je mu to líto, ale že na uskutečnění svých vizí nemá peníze. Zkrátka dozorčí rada Českých aerolinií nemá pádné argumenty k tomu, aby se právě Jaroslav Tvrdík stal šéfem aerolinií.
Naopak jeho jmenování je skandálem a klasickou ukázkou arogance státní moci, které její chování beztrestně prochází. Nezdá se totiž, že by se právě proti Tvrdíkovu jmenování zvedla vlna protestů. Ostatně Tvrdík nebude jediným bývalým ministrem, který bez potřebné kvalifikace a praxe zamířil do vysokého postu. Například exministr Karel Březina spokojeně sedí v křesle jednoho z ředitelů fondů Československé obchodní banky, ačkoliv o bankovnictví při svém nástupu nevěděl vůbec nic.
Dnes už soukromá firma asi naopak moc dobře ví, proč právě takového laika angažovala. Zkrátka mít vlivné politické přátele je k nezaplacení, nebo vlastně k zatraceně dobrému zaplacení. Za co? O tom se ve společnosti, prosáklé korupcí a propojením politiky s ekonomikou, není těžké dohadovat.
