Obama v OSN
Mluvme spolu a konejme dohromady!, takové bylo asi hlavní poselství amerického prezidenta Obamy na právě skončeném jednání Organizace spojených národů v New Yorku. Zejména středeční Obamův projev v sídle OSN se dá považovat za vyvrcholení jeh dosavadní snahy představit světu jinou, novou, a snad lepší Ameriku, než byla ta Bushova. Konec konců Obama, podobně jako celá řada jiných politiků i obyčejných lidí, už před svým zvolením kritizoval svého předchůdce za to, že se příliš spoléhal na jednostranné prosazování vlastních názorů a že údajně příliš tíhnul k silovému řešení.
Nyní Obama formuloval svůj postoj zcela jednoznačně jako výzvu ostatním zemím: dříve jste nás kritizovali za to, že rozhodujeme sami, a nyní je tedy i na vás, převezmete-li svůj vlastní díl odpovědnosti za svět - jinak ztrácíte právo nás kritizovat. Jsou zde problémy, které se ani nedají řešit jinak, než mnohostrannou spoluprací všech států.
K těmto problémům patří podle Obamy změny klimatu, šíření jaderných zbraní a světová bezpečnost, a samozřejmě i světová hospodářská krize. Obamovo poselství bylo přijato poměrně přátelsky, ale podle pozorovatelů dlících na místě přece jen poněkud chladně. Důvody mohou být dva.
Jedním je nepochybně skutečnost, že Obamovo stanovisko není vnímáno jen jako projev velkorysosti velmi silné země, která se dobrovolně vzdává svého podílu na moci ve světě, ale jako žádost o pomoc od státu, který se dostal do velkých hospodářských, vojenských i diplomatických problémů, a chce tíhu problémů a zodpovědnosti sdílet.
Druhým důvodem může být už dávno známá skutečnost, že Organizace spojených národů není žádný intelektuální nebo umělecký dýchánek, ale schůzka zemí, z nichž podstatná část vůbec neodpovídá ani minimálním standardům demokracie nebo lidského zacházení s vlastními, natož cizími občany. Potlesk Obamově řeči o americkém vyšetřování údajných prohřešků při výsleších podezřelých teroristů ze strany CIA zněl poněkud zvláštně.
Obama sdílel svůj řečnický pult s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem, nebo libyjským vůdcem Muammarem Kaddáfím, který dokázal o nejrůznějších tématech k sálu hřímat po Castrovsku téměř dvě hodiny. I na těchto státech do značné míry záleží, nalezne-li svět společnou řeč ve zmíněných otázkách. Rizika, že nadnárodní spolupráce nevyjde, ovšem paradoxně i nadále ponese zejména Washington, protože právě Američané jsou považováni za jaksi zodpovědné za běh světa v dobrém i zlém, v což kupodivu věří i zastánci multilateralismu a kritici George Bushe.
Obamovo vystoupení zaznělo jen pár dní poté, co ohlásil zrušení Bushova plánu na protiraketový štít ve střední Evropě, což se obvykle vnímalo jako vstřícný krok zejména vůči Rusku. Nyní tedy budeme moci začít poměrně rychle kontrolovat, zda očekávání vůči hlavním partnerům budou odpovídat realitě.
Jak jsme se již zmínili, samotný Obama označil za hlavní priority šíření jaderných zbraní a klima. To první se dá přeložit jako "íránský jaderný program" a to druhé jako "produkce skleníkových plynů v méně rozvinutých avšak velkých a rychle rostoucích ekonomikách". Už nyní je vidět, že jeho potenciální partneři nemají tak rychlý start, jak by si samotný Obama přál. V obou případech se potřebuje domluvit zejména s Čínou a Ruskem. Čína ústy svého prezidenta Chu tin Tchaa naznačila ochotu spolupracovat na snížení vlastní produkce skleníkových plynů, ale nic jasného ještě neslíbila. Jde o to, aby bylo jasnější, až se bude o této věci jednat v prosinci v Kodani, kde se zrodí politika nahrazující dohody z Kjóta.
Ve věci íránského programu Čína žádný tlak na Írán podporoévat nehodlá. V tomto ohledu se více čekalo od Ruska, jež bylo obdrováno zrušením štítu. To se vskutku vyjádřilo, ale zatím velmi vágně - podle prezidenta Medvěděva prý bude uvažovat o tom, že by se mohlo připojit k nějakým dalším sankcím vůči Teheránu, i když vlastně na sankce nevěří, a navíc žádá jasné důkazy. Ty ovšem nedostane, pokud Írán nepustí mezinárodní inspekce do svých laboratoří.
Dá se tedy říci, že Obama zaslouží jedničku za svou odvahu, s níž i nadále prosazuje svou velkorysou vizi, ale přece jen o něco horší známku za to, jak se mu daří, nebo spíše nedaří své zboží prodat. Jde totiž o to, že Amerika sama sebe nyní jakoby diplomaticky vydává na úvěr - dělá ústupky, které se budou těžko brát zpět, ale přitom za ně dnes ani zítra asi nic nedostane, a pozítří možná ano a nebo také ne.
Určitého úspěchu se Obama přece jen dočkal. Rada bezpečnosti dnes jednomyslně přijala americký návrh rezoluce proti šíření jaderných zbraní. Obama připomněl, že usnesení odráží principy, které představil ve svém dubnovém projevu v Praze. Je vlastně paradoxní, že všech pět stálých členů RB OSN - USA, Rusko, Čína, Velká Británie a Francie - už dávno disponuje jadernými zbraněmi, a těžko se jich tyto země vzdají. Nyní jde ovšem hlavně o to, aby se tyto zbraně nedostaly do rukou zemí, které by s nimi zacházely méně rozumně, a v tomto ohledu fikce o rovnosti členských států OSN není úplně užitečná - jak se ostatně ukázalo během útočného proslovu výše zmíněného íránského prezidenta. Během jeho řeči odešla ze sálu francouzská delegace, a francouzský prezident Sarkozy se i při jiné příležitosti vůči íránským ambicím vyslovoval mnohem ostřeji, než nyní programově multilaterální Obama.
Generální tajemník OSN Ban Ki Mun se nadšením vyslovoval o tom, že v názvu United Nations konečně přichází ke slovu ono "United", ale teprve budoucnost ukáže, zda krok tímto směrem byl plodný. V průběhu čtvrtka se do Pittsburgu sjížděli delegáti zasedání skupiny G-20, kteří předchozí dva dny většinou dleli právě v New Yorku na plenárním zasedání OSN. Je pravděpodobné a příznačné, že po hezkých i ošklivých řečech na půdě OSN se teprve v Pittsbugru dojednají podstatné věci týkající se například záchrany klimatu.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
