Obyvatelé domu v Gdyni berou válečnou hrozbu vážně. Zrekonstruovali si předválečný kryt

Do podzemního krytu je nejlepší se podívat, když se nic neděje – člověk si ho může v klidu prohlédnout a pak se zase bez obav vrátit pod širé nebe. Když se ale ocitnete v ohrožení, budete chtít, aby byl kryt jednak blízko a jednak v bezchybném stavu. V Polsku mají sice bezpečná útočiště pro miliony lidí, některé jsou ale podle hasičů v havarijním stavu. Mnoho Poláků proto bere situaci do svých rukou, jako například obyvatelé jednoho sídlištního bytového domu v Gdyni.

Michał Szafrański bere do rukou svazek klíčů a odemyká staré dřevěné dveře. Za nimi jsou schody do sklepa a pak dlouhá chodba. Zastavujeme se u šedých masivních dveří opatřených velkým bílým nápisem „Schron“.

„Před několika lety, když Rusko anektovalo Krym, se obyvatelé domu rozhodli kryt zrekonstruovat,“ vypráví a rozsvěcí nouzová světla, která jsou přizpůsobená nočnímu režimu, aby při nich bylo možné spát. Kryt pochází ze 30. let a vejde se do něj až 70 lidí. Je-li plně zásobený, především palivem, dokáže poskytnout ochranu až na 72 hodin.

Základem je čistý vzduch

Můj průvodce otevírá další železné dveře a přecházíme na samý konec krytu: „Tady je filtroventilační zařízení, které slouží k očištění dovnitř proudícího vzduchu od chemických, biologických a radioaktivních částic. Vzduch se filtruje přes speciální filtry.“

Zařízení na filtroventilaci vzduchu od chemických, biologických a radioaktivních částic

Michał Szafrański se chápe velké kliky a ručně uvádí do chodu obrovskou mašinu, která zabírá dobrou čtvrtinu místnosti. Hlučí podobně jako hasičská siréna. Normálně je zařízení napojené na proud do sítě, může ale taky využívat – stejně jako celý kryt – elektřinu z agregátu umístěného venku. Žádný ze způsobů napájení ovšem hluk nesnižuje.

Ve velké společné místnosti se pak nachází nouzový východ, který musí mít každý kryt, aby splňoval bezpečnostní parametry. Je to takový průlez možná metr široký a metr vysoký a za ním je stejně malá chodba na proplazení se ven.

Zlatý předatomový věk

Kryt pod bytovým domem v Gdyni má kromě technické a společné místnosti taky vlastní toaletu a kuchyň s tekoucí vodou. Co mě ale mate, je to, že má taky okna. Sice se nedají otevřít, ale jsou tu.

„Před druhou světovou válkou byla okna v mnoha krytech. Všechny měly plán na jejich zabezpečení, jak můžeme vidět tady na tom obrázku – například pytli s pískem,“ ukazuje průvodce. „Až po druhé světové válce, kdy vyvstala hrozba použití jaderných zbraní, začala platit pravidla, že kryty nesmí mít žádné zbytečné otvory.“

Čtěte také

Takže v případě potřeby by obyvatelé domu museli okna zabezpečit postaru. Na výběr by měli čtyři různé na obrázcích popsané postupy, které mají chránit proti tlakové vlně a šrapnelům, tedy letícím úlomkům.

Ani moc, ani málo

„Ještě vám ukážu další zajímavosti. Třeba všechny dveře jsou původní, z předválečné doby. Dveře dodávané po válce měly jinou konstrukci, byly opatřené mechanismem regulace na čtyřech stranách. Starší dveře, jako ty naše, měly páky na zavírání jen nahoře a dole,“ vysvětluje Michał Szafrański.

Právě takovými dveřmi procházíme zpět do společné místnosti, kde mi můj průvodce ukazuje ještě jednu dobovou, ale stále funkční zajímavost – malý šedý kulatý otvor ve stěně.

„To jsou přetlakové ventily. Po spuštění filtroventilace je v krytu přetlak. Díky tomu se dovnitř do objektu nedostanou žádné kontaminanty zvenčí. Protože i kdyby tu byly nějaké netěsnosti, vzduch bude ucházet jenom ven,“ popisuje.

Do krytu bytového domu v Gdyni se dá i dozvonit. Míst je v něm víc než obyvatel domu

„Tyhle ventily právě pomáhají regulovat sílu tlaku v krytu. Ten nesmí být ani moc nízký, ani moc vysoký. Když tlak vzduchu stoupne, ventily se samy otevřou a přebytečný vzduch unikne ven.“

Válka už přece být neměla

V Polsku dnes existuje asi 62 tisíc objektů, které lze považovat za kryt. Vešel by se do nich jen zlomek populace, zhruba 1,5 milionu lidí. Problém je ale stav těchto objektů.

„Výraznou většinu nikdo několik desetiletí nerekonstruoval. Posledních třicet let navíc v zemi prakticky žádné nové kryty nevznikaly. Všichni se domnívali, že po konci studené války už bude navždy klid,“ říká Michał Szafrański.

Sám je předsedou expertního týmu polského Institutu staveb civilní ochrany a společně s kolegy nyní pracuje na technických předpisech krytů. Polsko totiž žádné v současnosti nemá.

Spustit audio

Související