Odstoupil izraelský ministr financí Binjamin Netanjahu
V neděli, deset dní před zahájením napjatě očekávané evakuace židovských osad z pásma Gazy, podal nečekaně demisi izraelský ministr financí Binjamin Netanjahu. Tento tradiční politický rival současného premiéra Ariela Šarona a jeho nejvážnější protikandidát v případě předčasných voleb, o kterých se v Izraeli začíná hovořit stále častěji, je zastáncem tvrdé linie a odpůrcem jakýchkoli ústupků vůči Palestincům, a dokonce má výhrady i k vytvoření samostatného palestinského státu.
Tyto názory byly také příčinou jeho rezignace - Netanjahu odmítá jednostranné stažení z pásma Gazy a nechce být členem vlády, která tento chybný tah udělá, jak uvedl. Podle něj by se tak zásadní krok neměl podnikat bez odpovídajících gest na palestinské straně. Netanjahu je přesvědčen, že z pásma Gazy se po odchodu Izraelců stane základna teroristů, což ohrozí samotnou existenci židovského státu.
Vláda ve snaze jít Palestincům na ruku souhlasila, že se vzdá bezpečnostního pásma na egyptsko-gazanských hranicích a přenechá jeho ochranu Egyptu, dovolila Egypťanům rozmístit vojáky na severní Sinaji, povolila Palestincům otevřít v Gaze přístav a teď zvažuje i jejich požadavek na otevření volného koridoru, který by pásmo Gazy spojil se Západním břehem Jordánu. To vše podle Netanjahua povede k nekontrolovanému pohybu zbraní a ohrozí obyvatele v centrálním Izraeli. A Palestinci toho všeho dosáhnou bez jediného ústupku, tedy zejména bez příslibu, že se vzdají terorismu.
Netanjahu se sice v době svého působení ve vládě choval loajálně a žádné puče nechystal, ale se svým nesouhlasem se Šaronovým plánem se netajil. Rezignací vyhrožoval už koncem minulého roku, pokud premiér nepřistoupí na referendum, ale nakonec couvl a ve vládě zůstal.
Binjamin Netanjahu byl dobrým ministrem financí, a i když jeho drastické a nepopulární reformy vyvolaly i řadu protestů a stávek, pomohly za dva a půl roku oživit izraelskou ekonomiku oslabenou čtyřletou palestinskou intifádou a vyvést ji z krize, jak uznávají i jeho nepřátelé. Na jeho místo Šaron jmenoval vicepremiéra Ehuda Olmerta, ale ten tak dobrou pověst jako ekonom ani zdaleka nemá.
Netanjahuovo zdůvodnění, že se nechce ocitnout v učebnicích dějepisu jako součást něčeho, s čím nesouhlasí a co Izraeli uškodí, zní sice velmi ušlechtile, ale skutečnou příčinou je podle řady analytiků jeho politická ctižádost. Byl už jednou i premiérem, ale na jaře roku 1999 o funkci přišel, když strana Likud pod jeho vedením prohrála volby s opoziční Stranou práce tehdejšího předsedy Ehuda Baraka. Krátce nato přišel Netanjahu i o předsednictví Likudu, které získal Ariel Šaron.
Pětapadesátiletý charizmatický Bibi, jak se Netanjahuovi v Izraeli říká, se však politických ambicí nikdy nevzdal; ani jako člen vlády svého největšího politického soupeře. Teď nastala jeho chvíle, kdy získá politické body a sympatie obrovského množství odpůrců evakuace. Tento tábor jeho krok nepochybně posílí, ještě víc oslabí křehkou pozici Šarona a možná povede i k rozštěpení strany Likud, která je názorově rozdělená od chvíle, kdy Šaron oznámil úmysl opustit pásmo Gazy.
Média soudí, že Netanjahu rezignaci plánoval už dlouho, přestože ještě před měsícem veřejně slíbil, že ve vládě setrvá až do řádných voleb v listopadu 2006. Například levicový Ha-arec jeho rozhodnutí otevřeně označil za podraz premiéra, který teď víc než kdy předtím potřebuje podporu. Podle něj se Netanjahu korunoval "králem nacionalisticko-náboženského tábora", ale volby stejně nevyhraje a stane se jen "vzdálenou vzpomínkou na velmi talentovanou osobnost", které kariéru zničily extrémní názory, obtížná povaha a neochota k jakýmkoli kompromisům.
Šaron potvrdil, že stažení proběhne beze změny, a izraelská vláda v neděli také schválila samotné zahájení evakuace prvních tří z jednadvaceti osad v pásmu Gazy, které by mělo nastat příští týden. Všichni izraelští osadníci obdrželi armádní rozkaz, aby dobrovolně opustili svá bydliště do 14. srpna. Pokud tak neučiní, vystěhují je 17. srpna násilím vojáci, protože od patnáctého bude pobyt v pásmu Gazy nezákonný. Ti, kdo budou násilné vystěhování riskovat, však mohou přijít o majetek a ztratí nárok na třetinu vládní finanční kompenzace.
Přesto ale ortodoxní rabíni osadníky vyzvali, aby z domovů neodcházeli; očekávají se proto jak střety s radikály a protesty izraelských pravicových aktivistů, tak ostřelování palestinskými teroristy. Řada skupin už tento úmysl dokonce oznámila a není důvod jim nevěřit; podle izraelských statistických údajů je palestinský terorismus navzdory údajnému a palestinskou samosprávou tolik proklamovanému příměří na prudkém vzestupu; jen v červenci bylo zaznamenáno 436 útoků, což je nejvyšší počet za posledních 18 měsíců.
