Odzbrojování
Irská republikánská armáda si rozmyslela svůj týden starý návrh dát "úplně a ověřitelně své zbraně mimo používání". IRA uvedla, že výsledkem její iniciativy byly jen dlouhé debaty s mezinárodní komisí pro dohled nad odzbrojováním příslušníků polovojenských organizací v Severním Irsku.
Unionistům rozhodnutí republikánů, zdá se, příliš nevadí. Tvrdí, že IRA stejně odevzdání zbraní v úmyslu neměla, svým návrhem že pouze sledovala získání ústupků britské vlády. Co má kdo v úmyslu, se nikdy předem neví. NATO se včera o odevzdání zbraní dohodlo s albánskými povstalci v Makedonii, nicméně rovněž šestnáct albánských povstalců se neúspěšně pokoušelo z Kosova do Albánie tajně přenést protipěchotní a protitankové miny, minometné granáty a dynamit. Možná měli v úmyslu přenést munici proto, aby bylo co odevzdat, ale možná také proto, aby po odevzdání zbraní měli povstalci čím bojovat.
Zatímco NATO jedná s národní osvobozeneckou armádou a UCK, politickou dohodu odmítla Národní albánská armáda, stará sotva dva týdny. Komu se nebude chtít odevzdat zbraně, jednoduše změní dres. Z Národní vlastenecké armády přestoupí do Národní albánské armády a konflikt může pokračovat. Podobně jestliže v Severním Irsku IRA či Pravá IRA podepíší mír a odevzdají zbraně, pravděpodobně vznikne nějaká Nová IRA, která si opatří jiné. A v tom asi právě bude problém. Kdo nechce mír, zbraně si vždy někde opatří. Má-li být svět bezpečný, nestačí odzbrojit ozbrojence, ale ty, kteří jim dodávají zbraně. Tedy ty, kteří je vyrábějí. To se ale sotva kdy stane. Vždyť by přišli o práci. A hlavně: lidé by se pak neměli čím zabíjet.
