Olmer před soudem
Přišel jsem jako nevinný muž, a jednou odtud jako nevinný opět odejdu. Tato téměř básnická slova vyřkl dnes Ehud Olmert, izraelský politik, který byl po několik let premiérem, a to ve velmi dramatických dobách.
Během jeho vlády Izrael bojoval v roce 2006 na severu s Hizballáhem a letos v lednu na jihu s Hamásem. Nyní ho ale čeká boj, který bude mít spíše povahu bitvy právní. Olmert totiž jako vůbec první izraelský expremiér stanul před soudem, který se bude zabývat obviněními týkajícími se korupce a finančních prohřešků. Obvinění vůči Olmertovi pocházejí zejména z doby, kdy byl ještě ministrem nebo jeruzalémským starostou. Po léta se hromadila, a nakonec vedla k jeho politickému pádu a více méně vynucenému odchodu z funkce předsedy vlády.
Nyní bude Olmert čelit obvinění v celkem čtyřech kauzách. Nejznámější je takzvaný případ Talanského. Morris Talansky je americký podnikatel, který poskytl Olmertovi před rokem 2005 značné částky pro jeho volební fond i soukromý účet, pravděpodobně za to, že mu Olmert umožní kontaktovat důležité lidi v izraelských úřadech. Olmert jakékoli obvinění popírá, ale Talansky sám se při policejním výslechu k části obvinění přiznal.
Podobná je i kauza investičního centra, které měl Olmert na starosti coby ministr. Pomocí svého obchodního partnera Uri Messera měl také údajně zneužívat veřejné peníze a informace, ke kterým se z titulu své funkce dostal.
Obzvláště zostuzující jsou obvinění týkající se cestovní kanceláře Rišon Tours. Olmert prostřednictvím této kanceláře cestoval do zahraničí na služební cesty. Přitom si nechal si od státu ale i celé řady dobročinných organizací proplácet cestovní náklady vícekrát, tedy za jednu letenku údajně inkasoval vícekrát od různých organizací, a to včetně takových, které se zabývají starostí o handicapované lidi a podobně. Bývalému premiérovi za to vše hrozí až několikaleté vězení.
Jak jsme se již zmínili, Olmert veškerá obvinění popírá a tvrdí, že je vyvrátí. Zdá se, že tomu bude muset věnovat velké množství času a peněz. Proces začne v únoru příštího roku, a soud bude zasedat třikrát týdně. Obžaloba povolala 280 svědků.
Olmert tedy skončil svou kariéru velmi problematicky. On sám tvrdí, že se proti němu vede hanebná kampaň. Je pravda, že Olmert je všeobecně velmi neoblíbený, a také že část materiálů na něj se objevilo až v okamžiku, kdy se rozešel s částí izraelské pravice, v celém případu tedy politika hraje určitou roli. Problém je, že izraelská politika v žádném případě není prostá různých podrazů, korupce a dalších nešvarů. Zdaleka nejde jen o Olmerta, ale pravidelně na veřejnost vyplouvají skandály výše postavených poslanců nebo ministrů, většinou jde právě o peněžní machinace nebo zneužívání politického postavení. Za jakousi útěchu mohou Izraelci považovat skutečnost, že tyto přestupky nakonec obvykle vyplují napovrch a často vedou k potrestání viníků, nebo přinejmenším ukončení kariéry. Známý je případ vysokého činitele významné strany Šas, který za machinace ve prospěch své strany šel sedět do vězení.
Samotný Olmert, když ohlásil svou rezignaci, dokonce prohlásil, že je hrdý na to, že žije v zemi, kde i premiér může být postaven před soud. Nyní ovšem dodává, že nepočítá s tím, že by mohl být odsouzen, protože jeho vina prý nebude prokázána. Izraelská veřejnost má v každém případě do sbírky zajímavý případ souzeného expremiéra. V této kolekci je však ještě problematičtější kauzu, která se týká izraelského prezidenta Kacava. Ten byl obžalován ze sexuálního obtěžování a dokonce i znásilnění, kterého se měl dopustit ještě coby ministr.
Vraťme se však k Olmertovi a jeho případu. Samotný Olmert by se pravděpodobně nikdy nestal premiérem, kdyby v roce 2005 nečekaně neonemocněl a neupadl do kómatu tehdejší předseda vlády Ariel Šaron. Olmert byl považován spíše za jeho pomocníka, a na nejvyšší příčku ho vynesla náhoda. Ještě ten samý rok se strhla válka s Hizballáhem, poté, co toto libanonské hnutí řízené z Íránu zaútočilo na izraelské pozice na severu země. Izraelská armáda tuto válku příliš nezvládla, což se mimo jiné přičítalo právě Olmertově nezkušenosti a zbrklosti, s níž reagoval. Izraelské noviny pak dlouho spekulovaly o tom, jak by se byl býval ve stejné situaci zachoval Šaron, který byl na rozdíl od Olmerta zkušený voják. Když se koncem loňského roku Izrael rozhodl zahájit válku proti Hamásu, který ostřeloval jih Izraele z Gazy, byla armáda mnohem lépe připravená. To se však nepřičítalo za zásluhu Olmertovi, ten už jen přesluhoval po své rezignaci, a čekalo se jen na předčasné volby.
Jak se na něj bude vzpomínat? Kromě korupčních afér a vojenského neumětelství, a vůbec pověsti manipulátora a politikáře, možná nakonec nebude jeho bilance tak špatná. Olmert, podobně jako Šaron, spojil většinu své kariéry s pravicovým Likudem. Před pár lety se však Šaron rozhodl svou politiku změnit, z Likudu odešel a založil novou středovou stranu Kadima, v čemž ho následovalo několik politiků, vedle současné šéfky Kadimy Cipi Livniové to byl i Ehud Olmert. Kadima byla připravena udělat mnoho pro uzavření míru, včetně velkých územních ústupků ve prospěch Palestinců. Samotný Šaron před svým onemocněním stačil prosadit dramatický odchod z Gazy, ale Olmert hodlal v této cestě pokračovat. Dával najevo, že je připraven jednat s Palestinci ale třeba i Syřany o míru a dalších ústupcích, včetně vyklizení velké části Jeruzaléma a téměř celého Západního břehu. Skutečnost, že se mu to nepodařilo, byla vyvolána nejen přítěží jeho skandálů. Významný byl také odpor ze strany pravice, a zejména nedostatek ochoty na arabské straně. Během Olmertovy éry Hizballáh zaútočil na sever Izraele, Hamás unesl Gilada Šalita, a ostřeloval izraelská města raketami Kásám. Palestinská politika zcela explodovala, Hamas provedl v Gaze puč a vypukla de facto tlumená občanská válka mezi Fatahem a Hamasem, která je ve skutečnosti hlavním důvodem, proč mírová jednání ustala na mrtvém bodě.
Navzdory své špatné pověsti je Olmert nepochybně zručným politikem a schopným manažerem, který projevil odvahu a asi by mohl za příznivějších okolností udělat velký kus práce. V tomto ohledu se Olmert nepodobá opravdu problematickému exprezidentu Kacavovi, ale spíše někdejším premiérům Rabinovi nebo Šaronovi, kteří, byť za tragičtějších okolností, také nedostali šanci dokončit své plány ke škodě všech, Izraelců i Palestinců.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .
