Omluva jako nový prvek ve hře
Omluva by stačila, nese se prý tiše z lidoveckého tábora a premiér by na to mohl slyšet, neboť v úterý řekl, že se ke svému případu vyjádří. Otázek naskakuje hned několik. Především - zač a komu by se vlastně Stanislav Gross měl omlouvat? Poslaneckému klubu KDU-ČSL, který zatím nestáhl výzvu k premiérově demisi? Vlastní straně, na níž kauza vrhá nepříjemný stín, ale která se - aspoň navenek - semkla na předsedovu obranu, ačkoliv je jinak už víc než dva roky vnitřně rozháraná?
Anebo především veřejnosti, která by sice podle průzkumů přivítala Grossovu demisi, ale doposud po tom nevolá shromážděními velikosti demonstrací na podporu výzvy Děkujeme, odejděte! při krizi kolem České televize? Naznačují-li lidovci možnost složení zbraní po nějaké formě omluvy, zdá se, že by to považovali za vpodstatě osobní satisfakci, která by jim ale hlavně umožnila udržet podíl na moci.
Někomu by se mohlo zdát - strana lidová sice dost dobře nemohla při Grossově více než nedůstojném kličkování zavírat oči, ale tlak, který vyvinula, se jí poněkud vymkl z rukou a teď by uvítala variantu tichého zapomenutí. Navíc asi přece jen KDU nestojí o pozici toho, kdo učinil první krok k předčasným volbám, což se vlastně stalo před více než sedmi lety, když za Luxova vedení opustila Klausovu vládu.
Pokud premiér skutečně pronese nějaká omluvná slova, bude to novým prvkem na scéně. Zatím se totiž novodobí čeští politici nikomu a za nic neomlouvali - když nepočítáme například někdejšího vicepremiéra Kalvodu, který při svém odstoupení ze všech funkcí veřejně litoval, že se nechával titulovat JUDr., ačkoliv doktorské hodnosti na právnické fakultě nedosáhl. A přitom bychom mohli vypočítat hned několik případů, kdy by byla omluva na místě. Každý z nás si jistě na nějaké vzpomene. Ale omluvy se zatím jaksi nenosily. Možná má Stanislav Gross jedinečnou příležitost zavést novou módu. Ovšem v domácím střihu. Politikové budou páchat všelicos a pak se omluví, národ ulehčeně vydechne a pojede se dál.
O to by přece v Grossově případě mělo jít. Zatímco na místě by bylo nejen se omluvit, ale zároveň se také odporoučet. Do toho se ovšem předseda vlády evidentně nehrne. Aby také ano. Zabalit politickou kariéru se mu v jeho věku nechce. Ta je však už tak dost pošramocená. Lze si představit, že Gross ještě uhájí na blížícím se sjezdu strany předsednický post, ale jestli může zároveň až do řádných voleb udržet pohromadě koalici, je značně nejisté.
A jaký volební výsledek může čekat sociální demokracii s lídrem, který má za sebou sérii hloupých fabulací a jehož manželka chtěla podnikat - bůhví vlastně za jakých okolností - s trestně stíhanou dámou, to je už zcela ve hvězdách. Těžko říci, co by musel Gross veřejně prospěšného učinit, aby mu jeho chování mohlo být prominuto. Ale konec konců, to vše je věcí ČSSD, která by i bez Grossova skandálu skončila po volbách pravděpodobně v opozici.
Smírné vyřešení vládní krize, ať omluvou nebo nějakým jiným způsobem, je určitě v zájmu Unie svobody, která během posledních týdnů mlčela a asi doufala, že to nějak dopadne. Několik senátorů Unie patřících do Klubu otevřené demokracie se sice ve středu připojilo k výzvě klubu aby premiér odstoupil. Ale toho si Gross nemusí příliš všímat, neboť pro vládu je rozhodující sněmovna. Nezapomeňme, že senátu se předčasné volby netýkají a že unionističtí členové horní komory se i v budoucnosti mohou klidně znovu prosadit, přestože jejich dnešní strana buď úplně zanikne, anebo aspoň zmizí veřejnosti z očí.
A ještě zcela na závěr: Občanští demokraté se už poměrně dlouhou dobu mohou Grossovou kauzou jenom výborně bavit, ale ani oni zřejmě s volbami nespěchají a klidně si počkají do příštího jara. Gross odcházející, nebo omlouvající se, pro ně představuje kladné body. A komunisté by se sice po dramatičtějším rozuzlení bytové historky mohli přiblížit k podílu na moci. Ale nejspíš tuší, že je to přece jen ještě nereálné a oslabená sociální demokracie jí naopak může vehnat do náruče otrávené voliče. Také bez ohledu na to, co Stanislav Gross národu a kolegům ve sněmovně řekne nebo co vůbec udělá.
