Ondřej Šebestík

Redaktor a editot

Jsem redaktor, editor a připravuji magazín Podhoubí.

Jsem ročník:
Kdy ještě děti znamenaly manželství a byt.

Nejraději poslouchám?
Sněhem tlumený ticho, polohlasný čtení před usnutím, šustění stromů, hudbu.

Oblíbená hudba:
Emočně mě odšpuntovali Linkin Park v hitparádě Rádia Faktor, pak trampský písně od bratrů Ryvolů, pokračovalo to gymnaziálním humorem Xaviera Baumaxy a dospívající rozervaností Psích Vojáků, následně patos Lany Del Rey, noční Burial, astrální Boards of Canada a komplexní Daniel Lopatin, písničkářství Sufjana Stevense a Jenny Hval, sentimentální Moderat a zasněnej Yung Lean, chytrost Vince Staplese a Childisch Gambina a dystopická agresivita Amnesia Scanner.

Za koncert roku 2018 považuji?
Nilse Frahma ve Funkhousu a Amnesia Scanner na Lunchmeatu.

Mé nejoblíbenější filmy?
Elle od Verhoevena, Bílá stuha od Hanekeho, Dogville od Triera, Život Adèle, ledasco od Xaviera Dolana, Vláčilova Marketa Lazarová, Vorlův Kouř, Tarkovského Stalker, Legenda o vášni s Bradem Pittem, Svěrákova Jízda, Turínský kůň Bély Tarra.

Mé nejoblíbenější knihy a autoři?
Román Cizinec a povídka Jonáš aneb umělec při práci od Camuse, Slavná Nemesis od Klímy, Něžný barbar od Hrabala, poststrukturalistický vály Rolanda Barthese, Nietzsche, Heidegger, Kundera, Burroughs, Houellebecq, Murakami.

K jídlu a pití mám nejraději?
Špagety a šťávy, rychlý střídání střídmosti s opulentností.

Když mám volný čas, tak ho trávím? 
Nerozděluju čas na povinnosti a volno, takže dělám furt to, co mám míň nebo víc rád. Záleží jen na míře požitku a sebezapření. Akorát ze sebezapření je často požitek a naopak.

Co bych chtěl sdělit světu?
Normcore.