Opravdová romantika souvisí s tím, že si člověk všechno připravuje sám. Proto mi vyhovuje kočovné divadlo, říká Matěj Forman

„Nechtěli byste nově zpracovat Louskáček?“ zeptal se jednoho dne vedoucí taneční skupiny Dekkadancers Štěpán Pechar ředitele Jatek 78 Štěpána Kubišty a Matěje Formana. Tahle idea se Formanovi příliš nepozdávala, ale obratem si vzpomněl na strašidelné pocity, které jako kluk zažíval jeho nevlastní táta Jan Kratochvíl, když od tetičky slýchal kapitoly z Knihy džunglí. Nápad zakrátko dostal konkrétní obrysy. Jak se inscenačnímu týmu povedlo dostat do cirkusového šapitó džungli i s orchestrem, to mohou posoudit návštěvníci stanu Azyl 78 na pražském Výstavišti od 7. června.

Matěj Forman|foto:Ladislav Němec / MAFRA / Profimedia, Profimedia

Maketou proti počítačům

Matěj Forman je režisérem Knihy džunglí, ale také jejím scénografem. Během příprav nepracoval s počítačovým modelem, nýbrž s ručně vyrobenou maketou šapitó ve velkém měřítku. Ve Vizitce řekl, že počítačům v tomto směru příliš nevěří, a tento analagový přístup je pro něj  v lecčems typický. Ačkoliv má za sebou několik spoluprací s Národním divadlem – v rozhovoru se vrátil například k Dobře placené procházce, kterou roku 2007 přichystal s tatínkem Milošem a dvojčetem Petrem, anebo Jeníčkovi a Mařence, což je opera, již režíroval on sám – doma se cítí ve světě ručně vyřezaných kulis, poctivých animací a svépomocí naneseného makeupu.

Loutky, hry a samohyby Divadla bratří Formanů. Výstava Imaginárium láká malé i velké |foto:Jan Beneš, Český rozhlas

Kořeny tohoto přístupu jsou u Matěje Formana dobře dostopovatelné. Ve druhé polovině 80. let se spolu s Petrem Formanem a jmenovcem Milanem účastnili divadelních poutí na Střeleckém ostrově, což byly přehlídky souborů s přesahem do výtvarného umění či hudby. V 90. letech se pak díky úspěšnému představení Barokní opera dostali také do Francie. Roku 1996 se Formani připojili k projektu Bouda členů souboru Voliére Dromesko, a tento moment popsal Matěj Forman ve Vizitce pro další vývoj jako klíčový.

„Jsou umělci, kteří na to jdou intelektuálně a velkou myšlenkou chtějí vyjádřit téměř abstraktní věc. My jsme odchovaní divadelními poutěmi, brácha Petr studoval na DAMU loutkařinu, já animaci na UMPRUM, a touha být spolu nás zavedla na Střelecký ostrov. Vyhovuje nám hluboká stránka kočovného divadla, opravdová romantika totiž souvisí s tím, že si člověk všechno připravuje a dělá sám. Někde tam se rodí touha neoddálit se divákovi, zůstat s ním i po představení,“ vysvětluje.

Čtěte také

Vždycky jsem chtěl být dva, říká Jiří Suchý

Pod hlavičkou Divadlo bratří Formanů spolupracují Matěj a Petr od první poloviny 90. let, v současné době si ovšem dávají od úzké kooperace pauzu a každý primárně dělá na svých věcech. Zjeví-li se ale téma, které zajímá oba umělce, Matěj Forman návrat do tandemu nevylučuje.