Ornitologická atrakce kousek od Bratislavy. Pozorovat dropa velkého tam jezdí nadšenci z širokého okolí

Největší audioportál na českém internetu

Krásné zbarvení dropů v detailu. Kohouti mají u zobáku dlouhé jemné peří, kteří vypadá jako fousy | Foto: Jozef Chavko

Zápisník Ladislava Nováka

Na jih od Bratislavy, v bodě, kde se setkávají hranice tří zemí, stojí trojúhelníkový stůl. Slovák, Maďar a Rakušan u něj mohou společně posvačit, aniž by opustili své domoviny. Navíc stačí tu zvednout hlavu a při troše štěstí spatříte hlavní místní atrakci – létající srny. Místní tak přezdívají dropům velkým, nejtěžším létajícím ptákům Evropy, kteří stále žijí na Slovensku. A daří se jim.

V rovinatých polích na trojmezí je velmi větrno. Na samém okraji Slovenska už stojí s dalekohledy, fotoaparáty a monokuláry na stativech skupinka ornitologů a dívá se směrem do vnitrozemí.

V místech, kudy vedla železná opona je dnes chránění území. Časem tu má vzniknout i pozorovatelna

„Díváme se na dropy velké. Drop je nejtěžší létající pták v Evropě. Syslí pole jsou to jediné území, kde tento druh na Slovensku ještě pravidelně hnízdí,“ vysvětluje Tomáš Veselovský z nevládní organizace Ochrana dravců na Slovensku.

„Slepice dropa mají kolem osmi kil, kohouti okolo devíti. Ale ten nejtěžší jedinec měl 21 kilogramů,“ uvádí a přitakává, že je to mnohem víc, než kolik váží většina středně velkých psů. „Ano, občas o dropech mluvíme, jako o okřídlených srnách,“ směje se ornitolog. „Obzvlášť takhle v době zimování, když desítky nebo stovky dropů letí oblohou, tak to je skutečně zajímavé divadlo.“

Bez dalekohledu je snadné si hejno dropů splést se stádem srn. Napovědět může, když některé ze zvířat vzlétne

Drop na prvním místě

Sedáme do auta a objíždíme kolem chráněného území – hledáme hlavní hejno. Za volantem sedí Ján Kaľavský ze Státní ochrany přírody: „Tamhle je máme, …pokud to tedy nejsou srnky. Jsou pěkně blízko tomu nadjezdu, kam jedeme,“ ukazuje.

K dropům se musíme blížit oklikou, opatrně, protože vetřelců si všimnou i na kilometr daleko. I když v poslední době prý návštěvníky tolerují i na několik set metrů.

„Je to u nás velká rarita,“ říká Juraj, který přijel z Prievidze. Dlouhou cestu by prý byl ochotný podniknout i za pozorováním rysa nebo medvěda: „Je to zážitek. A taky se tu dozvím o práci, kterou tu ochranáři dělají.“

Ochranáři tu skutečně pro dropa vytvářejí ideální prostředí – vykupují pozemky, spolupracují se zemědělci, myslivci, zatravňují plochy, vybírají vhodná osiva a plodiny. Například teď v zimě tu dropi jsou i kvůli řepce, kterou ozobávají.

Tomáš Veselovský z organizace Ochrana dravců na Slovensku si chystá techniku

Ptačí safari

Opět vyndáváme dalekohledy – před námi je několik set ptáků. Na vyhlídce narážíme na partu nadšenců z Moravy. Šestice kamarádů po letech vyrazila z Brna za pozorováním zajímavých ptačích druhů. „Dneska to bylo opravdu safari,“ usmívá se Martin Hrouzek. „Drop je úžasný pták. V Česku už se nedá vidět a my jich tu dneska viděli pět set.“

Dropy ve dvacátém století téměř vyhubilo moderní zemědělství, často umírají na drátech elektrického vedení a samozřejmě byli také předmětem lovu.

„Když se podařilo ulovit dropa, byla velká radost, protože statný drop dokázal nasytit větší počet lidí. Byly z něj velké hostiny. Doufáme, že se k tomu nevrátíme,“ dodává s ohledem na stále křehkou populaci vzácného ptáka ochranář Ján Kaľavský.

autoři: Ladislav Novák , and

Související